9 C 172/2021-23 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 11. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou měl žalovaný uzavřít prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne 19. 10. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“). Zápůjčka ve výši 8 000 Kč byla dle žalobkyně žalovanému vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaný byl povinen zápůjčku vrátit s poplatkem 3 040 Kč, a to do 18. 11. 2020. Uvedenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na 17. 2. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Žalobkyně se k jednání rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že účastníkem smlouvy měl být Původní věřitel, tedy společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel, a žalovaný jako dlužník. Smlouva nebyla žalovaným podepsána, v podpisové části smlouvy bylo u textu„ Zákazník“ uvedeno, že smlouva byla podepsána digitálně (s uvedením čísla [číslo]). Zápůjčka měla dle smlouvy činit 8 000 Kč a měla být vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný měl dle smlouvy uhradit Původnímu věřiteli poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč, celkem měl tedy vrátit 11 040 Kč (jistina zápůjčky, poplatek), a to do 18. 11. 2020. Ze standardních informací o zápůjčce [anonymizováno], datovaných 19. 10. 2020, pak soud zjistil, že jsou v nich uvedeny stejné parametry zápůjčky jako ve smlouvě (návrhu smlouvy), listina měla být rovněž ze strany žalovaného podepsána digitálně (opět uvedeno [číslo]). 4. Z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že z účtu Původního věřitele byla převedena částka 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (účet žalovaného), a to dne 19. 10. 2020 pod [variabilní symbol]. 5. Z oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2021, včetně předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 18. 2. 2021 a poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že v oznámení o postoupení pohledávky byla uvedena dlužná částka 14 198 Kč, odkazováno bylo na jinou smlouvu o zápůjčce, a to [číslo]. V předžalobní upomínce není číslo smlouvy o zápůjčce uvedeno, žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 14 198 Kč do tří dnů, upomínka byla odeslána žalovanému dne 18. 2. 2021. 6. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2021, uzavřenou mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, včetně seznamu postoupených pohledávek, pak soud zjistil, že pohledávka Původního věřitele za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 10. 2020 byla postoupena na žalobkyni, v seznamu postoupených pohledávek je uvedena pod ref. [číslo] výše postoupené pohledávky činila 14 198 Kč. 7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc říjen 2020 soud zjistil, že žalovaný neměl dostatek prostředků pro splácení zápůjčky, neboť zůstatek na účtu ke dni 30. 9. 2020 byl 30,02 Kč, ke dni 31. 10. 2020 pak 1 051,25 Kč. Zápůjčka poskytnutá žalovanému Původním věřitelem ve výši 8 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne 19. 10. 2020 (přes ThePay). Dle výpisu z účtu žalovaného za říjen 2020 měl žalovaný velké výdaje: splátky jiných půjček a úvěrů 3 000 Kč, 4 489 Kč, 5 150 Kč, 2 700 Kč (celkem 15 339 Kč), žalovaná uhradil zůstatky dvou půjček (úvěrů) od jiných osob, a to částkami 25 200 Kč a 18 719 Kč a dne 6. 10. 2020 čerpal další půjčku od [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč, hradil nájemné 22 693 Kč, internet 478 Kč, výživné 5 000 Kč, měl zřízen trvalý příkaz pro úhradu částek 5 000 Kč, 500 Kč a 300 Kč. Na účet žalovaného byla připsána mzda 46 240,71 Kč, a to dne 6. 10. 2020 od společnosti [právnická osoba], a příchozí platba od [příjmení] [jméno] ve výši 60 000 Kč dne 13. 10. 2020. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel vyplatil dne 19. 10. 2020 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, neboť pohledávka Původního věřitele za žalovaným na ni byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2021. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021, ani poté žalobkyni ničeho neuhradil. Předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 22. 2. 2021 (fikce doručení třetí den po odeslání), dlužnou částku měl žalovaný dle výzvy uhradit ve lhůtě tří dnů od doručení, tj. do 25. 2. 2021, žalovaný ničeho nezaplatil. 9. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem dne 19. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce č. 504330, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka 8 000 Kč. V daném případě ze žádného důkazu nevyplývá, že by žalovaný znění předložené smlouvy o zápůjčce skutečně odsouhlasil, tedy že by projevil vůli uzavřít s Původním věřitelem smlouvu uvedeného znění, a to za využití prostředků komunikace na dálku (dle tvrzení žalobkyně byla smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], nicméně žalobkyně nijak nedoložila, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy vyjádřil souhlas, tedy projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán; nebylo ani prokázáno, že by byla ověřena totožnost žalovaného). Soud proto nemá za prokázané, že byl žalovaný skutečně povinen vrátit částku 8 000 Kč Původnímu věřiteli nejpozději do 18. 11. 2020, a to včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V daném případě zaslal Původní věřitel žalovanému na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč, a to v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi Původním Věřitelem a žalovaným uzavřena prostřednictvím internetových stránek, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný uvedené prostředky, které mu byly zaslány bez právního důvodu, Původnímu věřiteli nevrátil, přičemž na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem pohledávky za žalovaným stala žalobkyně, která tak byla k podání žaloby oprávněna. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, případné bezdůvodné obohacení, kterého se mu dle provedeného dokazování dostalo, žádným způsobem nevysvětlil, resp. netvrdil, že by se na jeho straně nejednalo o bezdůvodné obohacení, a že byl oprávněn si částku 8 000 Kč ponechat. S ohledem na shora uvedené tak soud podané žalobě v základu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 2. 2021 do zaplacení (žalovanému byla dne 22. 2. 2021 doručena předžalobní upomínka, kterou byl k úhradě dlužné částky vyzván, pro zaplacení mu byla poskytnuta lhůta tří dnů; bezdůvodné obohacení tak byl žalovaný povinen vydat do 25. 2. 2021, což však neučinil a od 26. 2. 2021 je v prodlení; povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Naopak v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 040 Kč, jakožto poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 040 Kč od 19. 11. 2020 do 25. 2. 2021 a z částky 3 040 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný skutečně zavázal zaplatit Původnímu věřiteli poplatek ve výši 3 040 Kč, a dále nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již k datu 19. 11. 2020, přičemž soud neměl možnost poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, že skutečně žalovaný smlouvu o zápůjčce s Původním věřitelem uzavřel, tedy zejména, že se skutečně zavázal poskytnutou zápůjčku 8 000 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 040 Kč, a to nejpozději do 18. 11. 2020, neboť žalobkyně se k prvnímu jednání dne 17. 2. 2022 nedostavila, z tohoto jednání se omluvila. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45