9 C 190/2021-110 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 763,20 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 7. 6. 2019 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] na základě které poskytl Původní věřitel žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 40 000 Kč. Vyčerpaná část úvěrového limitu měla být dle uzavřené smlouvy úročena smluvním úrokem 23,99 % ročně, žalovaný se zavázal vyčerpanou úvěrovou částku splácet měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a hradit Původnímu věřiteli poplatky a služby dle příslušného ceníku. Žalovaný své povinnosti neplnil, a proto Původní věřitel dopisem ze dne 21. 11. 2019 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky (zesplatnění). Dlužnou částku tvoří jistina úvěrového rámce 40 063,20 Kč a poplatky 700 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o vydání kreditní karty byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na 17. 2. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Žalobkyně se k jednání rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [webová adresa] [číslo] ze dne [datum], včetně akceptace návrhu ze strany [právnická osoba] ze dne 7. 6. 2019 a obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet, soud zjistil, žalovaný za účelem poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem uvedl, že je svobodný, bydlí v obecním bytě, je vyučen a podniká (od 1998, obor pohostinství, cestovní ruch), neměl mít žádnou vyživovací povinnost, jeho příjmy měly činit 20 000 Kč čistého měsíčně; žalovaný dále uvedl, že nesplácí žádné úvěry, nemá leasing, kreditní kartu ani kontokorentní úvěr. Dle návrhu měla být měsíční splátka 3,2 % měsíčně z vyčerpané částky, úvěrový limit na kreditní kartě měl činit 40 000 Kč, smluvní úrok 23,99 % ročně. Žalovaný měl za poskytnutí kreditní karty hradit poplatek 50 Kč měsíčně. 4. Totožnost žalovaného byla v souvislosti s uzavřením uvedené smlouvy ověřena občanským průkazem, smlouva byla podepsána 7. 6. 2019. K osobě žalovaného a jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěrový rámec pak Původní věřitel zjistil, že požadavek žalovaného na vydání kreditní karty byl novou žádostí, k osobě žalovaného nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace, přičemž Původní věřitel měl dle svého vyjádření postupovat při posouzení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce na kreditní kartě v souladu s jejich principy obezřetného úvěrování, kdy žalovaným uváděný příjem 20 000 Kč měsíčně Původní věřitel posoudil jako odpovídající danému oboru podnikání, přičemž výše příjmu byla ze strany Původního věřitele ověřena telefonicky. 5. Z oznámení Původního věřitele o zesplatnění karty ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl dlužit celkem 40 763,20 Kč. Uvedená dlužná částka byla vyčíslena Původním věřitelem také v souhrnném výpisu z účtu kreditní karty žalovaného za období od 14. 6. 2019 do 14. 10. 2019, kdy konečný zůstatek činil 40 763,20 Kč. Z tohoto výpisu z účtu kreditní karty žalovaného pak soud dále zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěrový limit na kreditní kartě platbami u obchodníka, které hradil kreditní kartou poskytnutou mu Původním věřitelem, jednalo se o platby v celkové výši 40 063,20 Kč; částku 700 Kč pak tvořily bankovní poplatky související s používáním kreditní karty žalovaným. 6. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 Původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovaným vyplývající smlouvy o vydání kreditní karty [webová adresa] [číslo]. K postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovaným na žalobkyni došlo na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 /09/19 ze dne 25. 3. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek. 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 25. 5. 2020, která byla odeslána téhož dne. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 7. 6. 2019 poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, kterou mu za tím účelem Původní věřitel předal. Žalovaný byl povinen splácet vyčerpanou částku měsíčními splátkami ve výši 3,2 % z vyčerpané částky, dále byl povinen platit Původnímu věřiteli smluvní úrok 23,99 % ročně z vyčerpané částky úvěru (úvěrového rámce) a poplatek 50 Kč měsíčně za poskytnutí kreditní karty. Při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr Původní věřitel vycházel z prohlášení žalovaného, podle něhož měl být žalovaný svobodný, měl bydlet v obecním bytě, měl být vyučený a od roku 1998 podnikat v oboru pohostinství, cestovní ruch. Žalovaný neměl mít žádnou vyživovací povinnost, jeho příjmy měly činit 20 000 Kč čistého měsíčně, neměl splácet žádné úvěry, leasing, kreditní kartu ani kontokorentní úvěr. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, požadavek žalovaného na vydání kreditní karty byl novou žádostí, k osobě žalovaného nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace. Žalovaný vyčerpal poskytnutý úvěrový rámec prostřednictvím plateb u obchodníka, které hradil kreditní kartou poskytnutou mu Původním věřitelem, jednalo se o platby v celkové výši 40 063,20 Kč. Na poplatcích pak byla žalovanému ze strany Původního věřitele účtována částka 700 Kč. Žalovaný na vyčerpaný úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem Původního věřitele ze dne 24. 4. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 25. 5. 2020, odeslanou téhož dne, žalovaný dlužnou částku neuhradil. 9. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že Původní věřitel před poskytnutím úvěru žalovanému (úvěrového rámce na kreditní kartě) ve výši 40 000 Kč s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jaká zjištění Původní věřitel v této věci učinil, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, a k jakým závěrům dospěl; žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými by mohlo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Potřebná zjištění nebylo možné učinit ani poté, kdy soud na základě důkazního návrhu žalobkyně vyzval Původního věřitele ke sdělení a doložení, jakým způsobem byla schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumána, jaké kroky za tím účelem Původní věřitel učinil. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňujíc