9 C 61/2022-53 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 17 575,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smluvní pokuty, kterou byla žalovaná povinna platit žalobkyni v případě svého prodlení s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2017. Na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované úvěr 60 000 Kč, přičemž z důvodu prodlení žalované došlo k zesplatnění úvěru - toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2018. V případě prodlení byla žalovaná dle smlouvy o úvěru povinna platit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění úvěru z tzv. nové jistiny, maximálně však do částky odpovídající 0,5 násobku poskytnutého úvěru, resp. maximálně do výše 200 000 Kč. Nárok žalobkyně vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru byl již žalobkyni pravomocně přiznán rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, právní moc 29. 5. 2019. Žalobkyně se pak v tomto řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně za prodlení žalované s úhradou tzv. nové jistiny, tedy konkrétně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 68 417,32 Kč za období prodlení žalované od 11. 12. 2018 do 27. 12. 2021 ve výši 17 575,86 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení takto vypočtené smluvní pokuty předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021, žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], přičemž návrh žalované na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován 18. 10. 2017. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 60 000 Kč na dobu 54 měsíců, celková splatná částka činila 186 354 Kč, měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 451 Kč se splatností vždy k 21. dni v měsíci, úroková sazba činila 88,37 % ročně. V případě prodlení žalované v délce 65 dnů mělo dojít automaticky k zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy), přičemž při zesplatnění se veškeré dlužné částky (jistina, úroky, smluvní pokuty, náhrady nákladů žalobkyně) měly stát okamžitě splatnými a jistina a úroky měly vytvořit tzv. novou jistinu – v případě, že by žalovaná tuto novou jistinu neuhradila v den zesplatnění úvěru, vznikla jí dle smlouvy o úvěru povinnost platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené nové jistiny (bod 6.5 smlouvy) s tím, že souhrn všech smluvních pokut dle smlouvy mohl činit nejvýše 0,5 násobek celkové výše úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila občanským průkazem. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, a z obsahu spisu tohoto soudu sp. zn. 12 C 282/2018 soud mimo jiné zjistil, že řízení bylo vedeno se stejnými účastníky ve stejném procesním postavení, v řízení byl vydán rozsudek pro zmeškání s následujícím výrokem:„ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 441,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 015 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení a s úroky ve výši 40 % ročně z částky 58 887,31 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částky 223 624 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 5. 2019. 5. Z oznámení o zesplatnění úvěru [číslo] ze dne 25. 6. 2018 soud zjistil, že ke dni zesplatnění měla dle žalobkyně činit celková dlužná částka 113 286 Kč. 6. Z formuláře hodnocení klienta ze dne 16. 10. 2017 ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání měl činit 18 000 Kč měsíčně čistého (jiný příjem neuveden), výdaje žalované měly činit 3 410 Kč (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) pak 1 500 Kč měsíčně; žalovaná neměla hradit žádné další splátky úvěrů nebo půjček ani výživné. Jako zaměstnavatel žalované byla uvedena [právnická osoba] a.s., [IČO], v zaměstnání měla být žalovaná od 1. 7. 2017, přičemž její pracovní poměr byl uváděn na dobu neurčitou. Žalovaná měla mít středoškolské vzdělání s maturitou, měla mít vlastní bydlení a být svobodná. 7. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 10. 7. 2017 soud zjistil, že pracovní poměr žalované byl uzavřen na dobu určitou od 10. 7. 2017 do 30. 6. 2018. 8. Z výpisů z bankovního účtu žalované soud zjistil, že výplata žalované činila 10. 10. 2017 částku 17 254 Kč, 12. 9. 2017 jí bylo vyplaceno 17 895 Kč a dne 10. 8. 2017 částky 6 281 Kč a 11 777 Kč. Zůstatek na účtu žalované k 10. 10. 2017 činil 1 000,79 Kč, resp. 824,79 Kč, ke dni 12. 9. 2017 pak - 618,29 Kč, resp. 13 547,47 Kč a ke dni 10. 8. 2017 částku - 1 000 Kč. 9. Z výplatních lístků žalované soud zjistil, že čistá mzda žalované za červenec 2017 činila 11 777 Kč, za srpen 2017 pak 17 895 Kč a za září 2017 byla mzda žalované 17 254 Kč. Z výplatních lístků je rovněž zřejmé, že pracovní poměr žalované byl sjednán do 30. 6. 2018. 10. Z výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná zde nemá žádný záznam, dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo hodnocení (skóre) žalované 468 bodů – klient s menším rizikem, lepší segment klientů (hodnota skóre – čím vyšší, tím lepší platební morálka v registru, resp. vyšší pravděpodobnost splácení; maximální počet 496 bodů a více). 11. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 27. 12. 2021, dle poštovního podacího archu byla výzva žalované odeslána téhož dne. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 18. 10. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 60 000 Kč. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, úvěr byl žalobkyní dne 25. 6. 2018 zesplatněn. Rozsudkem pro zmeškání, vydaným Okresním soudem v Nymburce dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, bylo žalované z titulu uvedené smlouvy o úvěru uloženo zaplatit žalobkyni částku 81 441,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 015 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení a s úroky ve výši 40 % ročně z částky 58 887,31 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 223 624 Kč; rozsudek nabyl právní moci 29. 5. 2019. Při vyhodnocení žádosti žalované o poskytnutí úvěru žalobkyně vycházela z příjmu žalované 18 000 Kč měsíčně čistého, dle výpisů z bankovního účtu a výplatních lístků činil příjem žalované v říjnu 2017 celkem 17 254 Kč, v září 2017 pak 17 895 Kč a v srpnu 2017 byla žalované vyplacena mzda 6 281 Kč (předchozí zaměstnavatel) a 11 777 Kč. V nebankovním registru klientských informací byla žalovaná hodnocena jako klient s menším rizikem nesplácení úvěru. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2018. Zůstatek na účtu žalované ke dni 10. 10. 2017 činil 824,79 Kč, ke dni 12. 9. 2017 pak - 618,29 Kč, resp. po připsání mzdy 13 547,47 Kč, ke dni 10. 8. 2017 byl zůstatek - 1 000 Kč. Skutečné výdaje žalované žalobkyně nezjišťovala, vycházela z paušálních částek 3 410 Kč (životní minimum) a 1 500 Kč (bydlení) měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní upomínkou dne 27. 12. 2021. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2010 odst. 1 věta druhá o. z. lze utvrdit dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takov