12 C 215/2022-31 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] [IČO], zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 14,92 % ve splátkách. Žalovaný splátky řádně nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum] a úvěr se stal splatným ke dni [datum]. K postoupení pohledávky [právnická osoba] S. a. r. l. došlo na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] a k postoupení žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Tvrdila dále, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn, pohledávku však neuhradil. 2. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a věřitelem [právnická osoba] [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že dne [datum] se zavázal věřitel poskytnout žalovanému částku 50.000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 14,92 % ve splátkách po 986 Kč měsíčně se splatností první splátky dne 15. 2. [číslo] a poslední splátky dne [datum]. 3. Z dokladu o čerpání soud zjistil, že dne [datum] věřitel v hotovosti vyplatil žalovanému finanční prostředky v částce 20.000 Kč a částku 30.000 Kč žalovanému poukázal na běžný účet. 4. Skutečnost, že mezi společností [právnická osoba] [IČO], a [právnická osoba] [anonymizováno] bylo dohodnuto dne [datum] postoupení pohledávky za žalovaným, vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], nebyla prokázána. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou žalobkyně toto tvrzení prokazovala, neobsahovala přílohu obsahující seznam postoupených pohledávek a žalobkyně nepředložila ani anonymizovanou kopii relevantní části této přílohy. Žalobkyně, přestože provedení důkazu přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek navrhovala, tuto listinu soudu, ani po poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., nepředložila. 5. Soud nehodnotí další provedené důkazy, ani další důkazy neprovedl, když žalobkyně v řízení neprokázala rozhodující skutečnost, že mezi věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] bylo dohodnuto postoupení pohledávky, kterou měl věřitel za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 7. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 § 524 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 9. Soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno o své aktivní legitimaci k tomu, aby mohla pohledávku uplatněnou žalobou vymáhat proti žalovanému. Žalobkyně dovozuje svou aktivní věcnou legitimaci ze dvou smluv o postoupení pohledávek, přičemž z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (první v pořadí) nelze dovodit, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla věřitelem postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným. Pakliže nemá soud prokázáno, že se tato společnost stala věřitelkou žalovaného, nelze dojít ani k závěru, že se žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] stala věřitelkou žalovaného a má proto právo uplatit své nároky proti žalovanému v tomto řízení. 10. Právo na náhradu nákladů řízení by zásadně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, když byl ve věci zcela úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.