12 C 328/2022-51 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši 108.686,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba] se žalovaným uzavřela Smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne [datum] z jejíhož titulu poskytla žalovanému možnost přečerpat zůstatek na běžném účtu do povoleného limitu 100 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky měl žalovaný vrátit i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. Ke dni [datum] činil záporný zůstatek na účtu žalovaného 108.686,72 Kč a byl žalobkyní převeden na úvěrový účet a zároveň žalovanému vznikla povinnost úvěr zaplatit. Žalovaný nic neuhradil a dne [datum] [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet [právnická osoba] posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným, ověřených daňovým přiznáním a nahlédnutím do registru CCB a výdaje ověřovala statistickými daty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému možnost čerpat finanční prostředky z nekrytého účtu do výše 100.000 Kč s tím, že úvěr splatí do 1 roku od začátku čerpání. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že povolený debet bude úročen úrokem ve výši 18,9% ročně. 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] v rámci žádosti o úvěr uvedl, že žije s družkou, je podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 75.000 Kč, bydlí ve vlastním domě/bytě. Nezbytné měsíční náklady vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy, výživné, atp. uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč, počet členů domácnosti 4, vyživovaných osob v domácnosti 2. Z přiznání k dani za rok 2018 soud zjistil, že žalovaný za rok 2018 vykázal příjmy z podnikání 3.252.193 Kč a výdaje 3.276.144 Kč, tedy dílčí základ daně 76.049 Kč. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další úvěry se splátkami 18.651 Kč měsíčně a 13.682 Kč měsíčně. 5. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že žalovaný v období od [datum] do [datum] postupnými výběry vyčerpal z běžného účtu prostředky v částce 148.273,76 Kč ([číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]) a uhradil postupnými platbami částku 41.252,10 Kč ([číslo] [číslo] [číslo]). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému bylo dne [datum] zasláno [anonymizována dvě slova] vyrozumění o postoupení pohledávek. 8. Z výzvy [právnická osoba] ze dne [datum] a dodejky soud zjistil žalobkyně dne 5. 3. doručila výzvu žalovanému k neprodlenému uhrazení jistiny ve výši 108.686,72 Kč s příslušenstvím. 9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] doručena výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 18. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv [právnická osoba] dle § 1879 a násl. o. z. 19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a [právnická osoba] jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda úvěrující řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době