12 C 74/2022-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným ústní dohodu, dle které mu koncem listopadu až začátkem prosince 2021 poskytla částku 15.000 Kč buď bezhotovostně nebo v hotovosti, a následně i další částky bezhotovostně, a to až do celkové částky 26.771 Kč. Tvrdila, že bylo dohodnuto, že žalovaný tuto částku vrátí do [datum]. Žalovaný však tuto částku nevrátil, přestože jej k zaplacení písemně vyzvala. 2. Žalovaný popíral, že by mu žalobkyně poskytla částku 15.000 Kč i další peněžní prostředky až do celkové částky 26.771 Kč. Popíral, že by se dohodl se žalobkyní o půjčce. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně dostávala na účet jeho vydělané peníze. 3. Tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 26.771 Kč a že se s ním ústně dohodla o jejich vrácení do [datum], nebyla prokázána. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že neví nic o tom, že by žalobkyně někdy žalovanému půjčovala nějaké peníze. Dále uvedla, že nebyla nikdy přítomna tomu, že by žalovaný žádal žalobkyni o poskytnutí půjčky. Z listiny nazvané„ historie transakcí“ rovněž soud nezjistil nic, co by svědčilo pro závěr, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši žalované částky převedla bezhotovostně na účet, se kterým má právo disponovat žalovaný. Žalobkyně v tomto směru ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. konkrétní tvrzení, kdy a jakým způsobem se tak stalo, nedoplnila. Žalobkyně ani po poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla žádné další důkazy k tvrzením o rozhodujících skutečnostech, která v řízení byla uplatněna. Soud, z důvodu nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní, důkazy navržené k tvrzení o výzvě k zaplacení jako nadbytečné neprováděl. Za nadbytečné považoval rovněž provedení výslechu obou účastníků, když s ohledem na naprosto rozporná tvrzení účastníků nelze očekávat, že by prostřednictvím výpovědi účastníků soud zjistil jiné skutečnosti, než které již oba účastníci soudu o předmětu sporu sdělili v rámci svých přednesů. 4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Podle ust. § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Věřitel, který se u soudu domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích ustanovení § 2390 OZ splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně přenechal. Přitom peníze lze dlužníku přenechat nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku. Ve sporném řízení, v němž je projednávána i tato žaloba, musí každá ze sporných stran v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a břemeno důkazní). Z hlediska skutkových tvrzení pak nestačí pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž účastník své právo opírá, nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, úplně vylíčeny, a z jejich souhrnu pak musí vyplynout, o jaký právní poměr se jedná. Dále platí, že nelze teprve prováděnými důkazy zjišťovat, zda a jak měl tento právní poměr vzniknout a co bylo jeho obsahem, nýbrž to, od čeho účastník své právo odvíjí, musí být jasně tvrzeno již v rámci rozhodných skutečností (neboť teprve k tomu, co je tvrzeno a co je sporné, je třeba vést dokazování). 8. V projednávané věci zůstal skutkový stav věci ne zcela zřejmý, když žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě ústní dohody, avšak ani po poučení nedokázala blíže specifikovat jakou formou (zda v hotovosti či bezhotovostním převodem), případně na jaký účet a kdy se tak stalo. Tvrzení o existenci dohody se žalovaným o poskytnutí žalované částky a jejím vrácení do [datum] se žalobkyni nepodařilo prokázat. Z uvedených důvodů nepřicházelo ani v úvahu posouzení požadavku žalobkyně jako plnění, pro něž chyběl právní důvod a jímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 a násl. OZ). Soudu proto nebylo než pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobu zamítnout, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. Když žalobkyně vznik hlavního závazku neprokázala, nemohl být proto důvodným ani její požadavek na zaplacení úroků z prodlení. 9. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, neboť byl ve sporu úspěšný. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.