17 C 107/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že je příjemce příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), přičemž touto žalobou se na žalovaném domáhá právě úhrady tohoto příspěvku. Žalovaný je provozovatelem nákladního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], které je evidováno jako provozované. Žalovaný v období od 28. 9. 2021 do 5. 12. 2021, od 6. 12. 2021 do 31. 3. 2022 a v období od 1. 4. 2022 do 4. 8. 2022 neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo nebylo pojištěno za první období 69 dní, za což žalobkyni náleží příspěvek ve výši 5 934 Kč a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., za druhé období 116 dní, za což žalobkyni náleží příspěvek ve výši 9 976 Kč a rovněž i poplatek ve výši 300 Kč a za třetí období 126 dní, za což žalobkyni náleží příspěvek ve výši 10 836 Kč a rovněž i poplatek ve výši 300 Kč. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s tímto postupem souhlasil již při podání žaloby, žalovaný souhlasil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., když výzva k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, byla doručena žalovanému do vlastních rukou dne 12. 8. 2023. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se na základě kupní smlouvy ze dne 26. 8. 2021 stal vlastníkem vozidla [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to v rámci 3 výzev; dopisem ze dne 24. 2. 2022, který byl žalovanému dne 15. 3. 2022 vložen do domovní schránky, dopisem ze dne 9. 6. 2022, který byl žalovanému zaslán dne 9. 6. 2022 a po neúspěšném pokusu o doručení byl vrácen žalobkyni, a dopisem ze dne 22. 9. 2022, který byl žalovanému zaslán téhož dne s tím, že následující den proběhl neúspěšný pokus o doručení a zásilka byla vrácena zpět žalobkyni. Za období od 28. 9. 2021 do 5. 12. 2021, od 6. 12. 2021 do 31. 3. 2022 a v období od 1. 4. 2022 do 4. 8. 2022, za které nebylo vozidlo pojištěno, tj. celkem 311 dní, při výši příspěvku 86 Kč denně, činí příspěvek 26 746 Kč. Žalovaný byl k zaplacení příspěvku žalobkyní vyzýván. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: <i>Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (písm. a)), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (písm. b)).</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5).</i> <i>Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný byl provozovatelem vozidla, k tomuto vozidlu neměl v rozhodné době sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv k tomu byl ze zákona povinen, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši zákonem stanovené, když tento příspěvek ani po výzvách žalobkyni neuhradil a je tak s jeho úhradou v prodlení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 558 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 646 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil žalovanému v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř..