8 C 113/2023-53 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení pohledávky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela dne 19.1.2021 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil příjem žalované ve výši 15 000 Kč, zohlednil výdaje ve výši 13 774 Kč (1 780 Kč splátky stávajících úvěrů, 7 134 Kč výdaje na bydlení, 3 860 Kč výdaje na živobytí a 1 000 Kč ostatní výdaje). Žalovaná se zavázala úvěr splácet po 855 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 20,90 % ročně. Z důvodu nesplácení byl úvěr ke dni 24.9.2021 zesplatněn. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 10.3.2022, což bylo žalované oznámeno. Ke dni 16.3.2022 činila pohledávka 35 819,28 Kč, z toho jistina 28 819,60 Kč, poplatky a smluvní pokuty 4 910,55 Kč, úrok 2 074,71 Kč a úrok z prodlení 14,42 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 8. 2023. Žalované bylo dne 14. 8. 2023 do vlastních rukou (ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř.) doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 867,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 730,15 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 460 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 560 Kč ve výši 957,60 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby, neboť tvrzení vyžádaná soudem měla být již její součástí a rovněž výzvu k plnění nepovažoval soud za kvalifikovanou, neboť neobsahovala základní právní rozbor věci.