9 C 153/2022-35 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 090,82 Kč, smluvního úroku 8 532,64 Kč, zákonného úroku z prodlení 340,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 585,84 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), dne 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 12 000 Kč, převzetí peněz stvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutý úvěr s příslušenstvím za dobu trvání úvěru ve výši 10 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, poslední splátka byla splatná 24. 6. 2021. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, celkem uhradil 4 802 Kč a nejpozději ode dne následujícího po celkové splatnosti úvěru, tj. ode dne 25. 6. 2021 je v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Původnímu věřiteli sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (žalobkyně požadovala částku 4 500 Kč). Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 22. 12. 2021, s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr 12 000 Kč (převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy), žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit Původnímu věřiteli náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 302 Kč (úrok 1 155 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč, inkasní poplatek 2 160 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, první splátka byla splatná 24. 5. 2020, každá další pak vždy k 24. dni v měsíci (celkem měl žalovaný zaplatit 22 302 Kč). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně však 500 Kč za každou dlužnou splátku. Žalovaný se zavázal platit smluvní úrok 15 % ročně. 4. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr 12 000 Kč a ke svým poměrům uvedl, že je starobní důchodce (toto mělo být ze strany Původního věřitele ověřeno výpisem z účtu a výměrem starobního důchodu) s důchodem 16 916 Kč měsíčně; jiný příjem žalovaný neuvedl. Výdaje žalovaného měly činit 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, na stávající půjčky měl žalovaný splácet 2 656 Kč měsíčně (celkem výdaje žalovaného měly činit 9 516 Kč). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být vdovec bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity. Totožnost žalovaného měla být při uzavírání smlouvy o úvěru ověřena z jeho občanského průkazu a řidičského průkazu. 5. Z oznámení ČSSZ o zvýšení vyplácených důchodů žalovanému ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že starobní důchod byl žalovanému zvýšen od 1. 1. 2020 na částku 11 928 Kč a 3 490 Kč měsíčně, vdovecký důchod mu byl zvýšen na 1 861 Kč měsíčně; celkem tak žalovaný pobíral od 1. 1. 2020 důchody ve výši 17 279 Kč měsíčně. 6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného (poskytnutého jen v částečné podobě, neboť většina údajů na výpisu byla začerněna) pak soud zjistil, že žalovanému byla vyplácena částka důchodů ve výši 17 279 Kč (dne [datum], [datum] a [datum]). Dále měl žalovaný dle výpisu v březnu 2020 příjem od bezpečnostní služby ve výši 12 870 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, uzavřené mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, včetně přílohy označené jako [anonymizováno] [spisová značka], dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a potvrzení o provedení transakce (datum zúčtování 22. 12. 2021) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni, dlužná částka ke dni postoupení měla činit včetně zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty 27 426,49 Kč (jistina 9 585,84 Kč, dlužné úroky 732,98 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru 874,70 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru 4 612,20 Kč, dluh z inkasního poplatku 1 694,28 Kč, zákonný úrok z prodlení 721,93 Kč, smluvní pokuta 4 500 Kč, úrok 1 204,56 Kč, paušální náklady 500 Kč, sankce 3 000 Kč). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z oznámení Původního věřitele ze dne 11. 1. 2022, které bylo dle poštovního podacího lístku žalovanému odesláno 12. 1. 2022 na adresu dle smlouvy o úvěru, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z [datum], odeslanou dle poštovního podacího lístku [datum] na adresu žalovaného dle smlouvy o úvěru. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 12 000 Kč, převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalovaný ke svým poměrům v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti uvedl, že je starobní důchodce s důchodem ve výši 16 916 Kč měsíčně, resp. 17 279 Kč měsíčně (jiný příjem žalovaný neuvedl), jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, 2 656 Kč na splátky stávajících půjček (celkem výdaje 9 516 Kč). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být vdovec bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 4 802 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby oprávněna. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, které mu bylo odesláno [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. 10. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by Původní věřitel v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 12 000 Kč žalovanému v dubnu 2020 blíže zkoumal jeho výdaje - nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného byly doloženy výdaje, kdy žalovaný uváděl výdaje na bydlení a energie pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně, ačkoli měl bydlet v nájemním bytě; dále pak žalovaný uváděl výdaje 3 860 Kč měsíčně na jídlo, dopravu a osobní náklady a výdaje ve výši 2 656 Kč na splátky stávajících půjček, přičemž ani tyto splátky, resp. existence jiných úvěrů nebo půjček nebyla ze strany Původního věřitele nijak prověřována. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,