9 C 158/2022-57 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 511,31 Kč, smluvního úroku 17 186,56 Kč, zákonného úroku z prodlení 832,63 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 511,31 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, částky 434 Kč a částky 3 683,75 Kč s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), dne 13. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, převzetí peněz stvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutý úvěr s příslušenstvím za dobu trvání úvěru ve výši 17 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla splatná 13. 5. 2021. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, celkem uhradil 3 000 Kč a nejpozději ode dne následujícího po celkové splatnosti úvěru, tj. ode dne 14. 5. 2021 je v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Původnímu věřiteli sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (žalobkyně požadovala částku 3 683,75 Kč), a dále poplatky spojené s vymáháním dlužné částky ve výši 434 Kč (dvě osobní návštěvy dlužníky po 217 Kč). Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 22. 12. 2021, s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč (převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy), žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit Původnímu věřiteli náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč (úrok 1 925 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 859 Kč, inkasní poplatek 3 600 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, první splátka byla splatná 13. 4. 2020, každá další pak vždy k 13. dni v měsíci (celkem měl žalovaný zaplatit 37 184 Kč). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně však 500 Kč za každou dlužnou splátku. Žalovaný se zavázal platit smluvní úrok 15 % ročně. 4. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr 20 000 Kč a ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnán od 1. 2. 2018 u společnosti [právnická osoba] (toto mělo být ze strany Původního věřitele ověřeno) s příjmem 24 600 Kč čistého měsíčně; jiný příjem žalovaný neuvedl. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 4 000 Kč na bydlení a energie, 8 400 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, 3 000 Kč na splátky stávajících půjček (celkem výdaje žalovaného měly činit 15 400 Kč měsíčně). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být svobodný bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity. Žalovaný neměl mít zřízen bankovní účet. Totožnost žalovaného měla být při uzavírání smlouvy o úvěru ověřena z jeho občanského průkazu. 5. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 1. 2. 2018 soud zjistil, že jeho pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný byl zaměstnán na pozici vedoucího výrobního týmu. 6. Z výplatních lístků žalovaného za prosinec 2019, leden 2020, únor 2020 pak soud zjistil, že za prosinec 2019 byla žalovanému na účet vyplacena mzda ve výši 19 979 Kč, za leden 2020 pak 36 737 Kč a za únor 2020 částka 17 179 Kč. Žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy na výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, uzavřené mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, včetně přílohy označené jako [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a potvrzení o provedení transakce (datum zúčtování 22. 12. 2021) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z oznámení Původního věřitele ze dne 11. 1. 2022, které bylo dle poštovního podacího lístku žalovanému odesláno 12. 1. 2022 na doručovací adresu dle smlouvy o úvěru, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 8. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 1. 2. 2022 a osobní návštěvou pověřeného zaměstnance, kdy k prokázání této skutečnosti předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ve věci [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] z 19. 5. 2022 - cesta pověřeného pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného měla být vykonána 20. 1. 2022 a 3. 2. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 2. 5. 2022, odeslanou dle poštovního podacího lístku 4. 5. 2022 na adresu žalovaného dle smlouvy o úvěru. Dle výzvy měl žalovaný dlužnou částku zaplatit nejpozději do 12. 5. 2022. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 13. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč, převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalovaný ke svým poměrům v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnán od 1. 2. 2018 u společnosti [právnická osoba] s příjmem 24 600 Kč čistého měsíčně (jiný příjem žalovaný neuvedl), jeho měsíční výdaje činí 4 000 Kč na bydlení a energie, 8 400 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, 3 000 Kč na splátky stávajících půjček (celkem výdaje 15 400 Kč měsíčně). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být svobodný bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity, žalovaný neměl mít zřízen bankovní účet. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Mzda žalovaného za prosinec 2019 činila 19 979 Kč čistého, za leden 2020 pak 36 737 Kč čistého a za únor 2020 mu byla vyplacena mzda 17 179 Kč čistého; žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy na výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 3 000 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby oprávněna. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022, odeslanou mu 4. 5. 2022 na adresu dle smlouvy o úvěru, zaplatit měl do 12. 5. 2022. 10. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by Původní věřitel v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 20 000 Kč žalovanému v březnu 2020 blíže zkoumal jeho výdaje - nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného byly doloženy výdaje, kdy žalovaný uváděl výdaje na bydlení a energie pouze ve výši 4 000 Kč měsíčně, ačkoli měl bydlet v nájemním bytě; dále pak žalovaný uváděl výdaje 8 400 Kč měsíčně na jídlo, dopravu a osobní náklady a 3 000 Kč měsíčně na splátky stávajících půjček, přičemž ani tyto splátky, resp. existence jiných úvěrů nebo půjček nebyla ze strany Původního věřitele nijak prověřována. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.