12 C 354/2023-20 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, poskytla převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, , které měl žalovaný vrátit ve splátkách. Žalovaný však ničeho žalobkyni neuhradil, přestože jej žalobkyně upozornila na možnost podání žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Tvrzení, že se žalobkyně se žalovaným, jakožto podnikatelem, dne , datum, dohodla o poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, , které ze žalovaný zavázal spolu se smluvními poplatky ve výši , částka, vrátit ve splátkách, nebylo prokázáno. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, nevyplývá, že projev vůle zachycený v této listině učinil žalovaný, když není žalovaným vlastnoručně podepsána. Pakliže účastníci činili projevy vůle za využití prostředků komunikace na dálku, nebylo z obsahu provedených důkazů možné dovodit, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy o úvěru vyjádřil souhlas. Žalobkyně v tomto směru důkazní břemeno neunesla, přestože byla poučena o potřebě označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a o následcích nesplnění povinnosti důkazní v podobě neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 3 o. s. ř.).4. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému částku , částka, dne , datum, bezhotovostně převedla na jeho běžný účet. Nejednalo se přitom o podnikatelský běžný účet.5. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky , částka, s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne , datum, ve lhůtě 3 dnů, a výzvu odeslal téhož dne.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.8. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.9. Podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zaručeným elektronickým podpisem se rozumí elektronický podpis, který splňuje následující požadavky 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.10. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o existenci dohody se žalovaným, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky v částce , částka, a závazek žalovaného tyto vrátit v dohodnuté době a zaplatit za to dohodnuté úroky. Z obsahu uvedených listin totiž není zřejmá jednoznačná identifikace osoby tyto listiny podepisující. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu. Pouze takový způsob elektronického podpisu je podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, a umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, neboť je vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Soud tak neměl za prokázané, že žalovaný prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu uvedené listiny podepsal. Soud proto nárok žalobkyně nemohl posoudit jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení dohodnutých úroků ve smyslu ust. § 2395 o. z., modifikované ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadavek žalobkyně není proto důvodný, a to co do požadavku na zaplacení částky , částka, , jehož zaplacení se žalobkyně domáhala jako smluvního úroku. Požadavek žalobkyně ve zbývající části, tedy co do částky , částka, , pak soud posoudil jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobkyně prokázala, že se žalovanému skutečně dostalo plnění v této výši. Soudu nebylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí tuto částku nevrátil, neboť opak v řízení nebyl ani tvrzen. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši , částka, se pak stal splatným dnem , datum, , neboť tímto dnem uplynula lhůta, kterou dala žalobkyně žalovanému ve smyslu ust. § 1958 o. z. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od , datum, , když od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 o. z. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. (výrok I.). Soud proto žalobě vyhověl co do plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku požadovaného peněžitého plnění - smluvního úroku a části úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný a zároveň zastavení řízení v části předmětu řízení sama zavinila, nárok na náhradu 13,48 % ze všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby a účast při jednání), z částky , částka, za 1 úkon (jednoduchá výzva k plnění), 4 paušálních náhrad výdajů po , částka, , náhrada ze promeškaný čas v souvislosti s účastní na jednání za 4 půlhodiny po , částka, a cestovné hromadnou dopravou na cestě z , adresa, a zpět , částka, , daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů ve výši , částka, .13. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , adresa, plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.