16 C 12/2024-45 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném vrácení jistiny 14 464 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdkyně), smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč. Žalovaný vrátil celkem 10 536 Kč, a to konkrétně platbami 2 512 Kč dne [datum], 2 512 Kč dne [datum], 2 512 Kč dne [datum] a 3 000 Kč dne [datum]; všechny tyto platby byly použity na úhradu jistiny. Žalovaný tak nehradil dle předepsaných splátek. Právní předchůdkyně uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž byla žalobkyni postoupena i předmětná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. S ohledem na obranu žalovaného žalobkyně poukázala na to, že k omezení svéprávnosti žalovaného došlo teprve v roce 2021, tedy dávno po uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, a žalobou uplatněný nárok není promlčen, neboť částečným plněním žalovaného, a to zejména zaplacením částky 3 000 Kč dne [datum], došlo k uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), v důsledku čehož nemohlo dojít k promlčení. 2. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu č.j. 15 Nc 751/2021-66, omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen uzavírat smlouvy úvěrové, o půjčkách či o finanční službě, neboť bylo prokázáno, že žalovaný je v dlouhodobé psychiatrické péči a má opakovaně zjištěný subnormální intelekt na úrovni mentální retardace. Dále vznesl námitku promlčení, neboť právní předchůdkyně mohla zbytek požadované částky uplatnit v lednu 2020, resp. v dubnu až srpnu 2020, žaloba byla podána teprve [datum]. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž mu byla poskytnuta v hotovosti zápůjčka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit i s poplatkem v celkové výši 20 200 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč (počínaje [datum]) s tím, že poslední splátka činí 2 496 Kč; současně bylo sjednáno, že právní předchůdkyně je oprávněna vyzvat k vrácení celé dosud nesplacené částky v případě, že souhrnná výše dlužné částky překročí trojnásobek první splátky (prokázáno uvedenou smlouvou a standardní informací o spotřebitelském úvěru). Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, dopis byl odeslán žalovanému poštou [datum] (prokázáno uvedeným dopisem s potvrzením o dodání). Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 6. 2021, č.j. 15 Nc 751/2021-66, v právní moci dne [datum], omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen uzavírat smlouvy o finanční službě, úvěrové smlouvy, smlouvy o půjčkách, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný v důsledku prodělané neuroboreliózy trpí duševní poruchou, která je trvalého rázu a není léčebně kompenzovatelná, přičemž již v propouštěcí zprávě z roku 2014 psycholog uvedl, že IQ posuzovaného je 74 bodů, což je lehká mentální retardace, v posudku pro řízení bylo uváděno dokonce IQ 69 (prokázáno uvedeným rozsudkem). 4. Další v řízení navržené důkazy (smlouva o postoupení pohledávek, výzva žalobkyně k okamžitému splacení dluhu, výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]) soud neprováděl, neboť prokázání skutečností, k nimž byly tyto důkazy navrženy, bylo pro právní posouzení věci nadbytečné, jak bude vysvětleno níže. Z obdobných důvodů soud nevedl žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, dále též„ ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 7. Podle § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. 8. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 10. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 11. V daném případě bylo možné uvažovat o třech právních situacích, žádná z nich však nevedla k závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak je vysvětleno níže. 12. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o potřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti. 13. Pokud tedy právní předchůdkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, byla dle výše uvedeného předmětná smlouva o zápůjčce absolutně neplatná. V takovém případě byl žalovaný povinen poskytnuté plnění vrátit. Judikaturou bylo dovozeno, že ustanovení § 87 ZSÚ je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je přitom povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZSÚ), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Je tomu tak i proto, že tento postup dlužníka odpovídá dílčímu plnění, nikoli plnění částečnému, neboť právní předpis předpokládá rozdělení plnění tohoto dluhu do několika relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (postupně) dospívají. Pokud se poskytovatel domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Jestliže tedy žalovaný – v případě úvěru neplatného pro nedostatečné zkoumání jeho úvěruschopnosti – postupně plnil, pak ovšem jeho plnění na