16 C 59/2024-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky a příslušenství specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu poplatku za provozování tuzemského vozidla [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti za období od [datum] do [datum] a nákladů na jeho uplatnění. 3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: V období od [datum] do [datum] (tj. 40 dní) byla žalovaná v registru vozidel zapsána jako vlastník motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ (prokázáno sdělením Městského úřadu Nymburk). Žalobkyně dopisem z [datum] žalovanou vyzvala, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení uhradila zákonný příspěvek nepojištěných za období od [datum] do [datum] ve výši 2 180 Kč (z toho příspěvek 1 880 Kč a náklady uplatnění 300 Kč), případně aby v uvedené lhůtě prokázala neexistenci povinnosti k placení příspěvku (zjištěno z výzvy k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu). 4. V řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaná měla k předmětnému vozidlu v rozhodném období sjednáno pojištění odpovědnosti, ani že by příspěvek zaplatila. 5. Soud shledal žalobou uplatněný nárok důvodný. Zákon koncipuje právní úpravu vzniku nároku na zaplacení příspěvku v ustanovení § 4 ZPO tak, že povinnost platit příspěvek má vlastník, případně provozovatel vozidla, přičemž se má za to, že jím je ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník či provozovatel, v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 ZPO, tedy bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla v předmětném období zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla, k němuž nebylo řádně sjednáno pojištění odpovědnosti, proto je podle § 4 odst. 1, 2 ZPO povinna platit příspěvek, a to ve výši dle § 4 odst. 3, 5 ZPO ve spojení s vyhláškou č. 205/1999 Sb., současně je povinna uhradit náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Příspěvek byl přitom řádně (srov. § 4 odst. 7 ZPO) uplatněn ve lhůtě stanovené podle § 4 odst. 6 ZPO. Soud žalované uložil zaplatit z jistiny rovněž úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; žalovaná se poprvé dostala do prodlení s placením příspěvku den následující po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě příspěvku (§ 1958 odst. 2 o. z.) a žalobkyně úrok z prodlení až po tomto datu požadovala. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč ve výši 600 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba dle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též„ AT“)), tři režijní paušály za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. 7. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.