16 C 74/2024-68 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným shora ve výroku a požadoval je přikázat do svého výlučného vlastnictví, a to za cenu zjištěnou znaleckým posudkem, který k žalobě současně přiložil.2. Žalovaný souhlasil s tím, aby byly předmětné nemovitosti po zrušení podílového spoluvlastnictví přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, ovšem za odpovídající cenu.3. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci.Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním , adresa, , přičemž žalobci náleží podíl o velikosti 7/8 a žalovanému o velikosti 1/8 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Předmětné pozemky jsou reálně nedělitelné (prokázáno nesporným tvrzením účastníků). Aktuální obvyklá cena předmětných nemovitostí činí , částka, (prokázáno znaleckým posudkem společnosti , právnická osoba, . č. , hodnota, -221/2023 ze dne , datum, , včetně jeho dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobce má k dispozici finanční prostředky ve výši , částka, (prokázáno výpisem z účtu žalobce za období od , datum, do , datum, ).4. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , na jehož podkladě nabyl právní předchůdce žalobce vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť vlastnictví žalobce nebylo v řízení nijak zpochybňováno, pročež postačilo vyjít ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí. S ohledem na to, že otázka možnosti reálného dělení pozemků nebyla mezi účastníky sporná, bylo rovněž nadbytečné provádět k důkazu geografické znázornění pozemků v mapě katastru nemovitostí.5. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat /odstavec 1/. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků /odstavec 2/.6. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.7. Podle § 1144 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota /odstavec 1/. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích /odstavec 2/.8. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.9. Z uvedených zákonných ustanovení je patrné, že k soudnímu rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dochází teprve, pokud se na něm podíloví spoluvlastníci nejsou schopni dohodnout (§ 1143 o. z.). Soud je pak při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vázán postupem stanoveným občanským zákoníkem; ten upřednostňuje zachování vlastnictví všem spoluvlastníkům ke společné věci, když na první místo možného vypořádání stanoví reálné rozdělení věci (§ 1144 o. z.), teprve není-li to možné, dává možnost vypořádání přikázáním věci některému spoluvlastníku za náhradu, a na posledním místě umožňuje nařízení prodeje společné věci (§ 1147 o. z.).10. Soud se zprvu zabýval možností reálného rozdělení předmětných nemovitostí, nicméně protože obě strany učinily nesporným, že jsou předmětné nemovitosti reálně nedělitelné, soud tento způsob vypořádání vyloučil. Na přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, zde konkrétně žalobci, se obě strany shodly, proto soud prověřoval otázku ocenění předmětných nemovitostí a finanční možnosti žalobce. V řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činí , částka, , což při podílu žalovaného v rozsahu 1/8 odpovídá částce , částka, na vypořádání. Touto částkou přitom žalobce disponuje. Soud proto podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem výrokem I. zrušil a vypořádal jej v souladu s ust. § 1147 o. z. přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce za současného stanovení povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu. S ohledem na výši částky soud stanovil žalobci pro zaplacení lhůtu 10 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř); delší lhůtu nepovažoval za nutnou, neboť v situaci, kdy má žalobce již dostatek finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu na svém účtu, jeví se daná lhůta dostačující.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), neboť v dané věci nelze u žádného z účastníků řízení shledat úspěch ve věci, když jde o řízení, které mohlo být zahájeno na návrh kteréhokoli z účastníků (tzv. iudicium duplex); k tomu srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23. V řízení nebyly shledány žádné zvláštní důvody pro to, aby se soud od tohoto principu odchýlil. Nelze pominout, že žaloba byla podávána v době, kdy byl žalovaný ještě nezletilý, jakákoli mimosoudní jednání předcházející zahájení tohoto řízení byla proto komplikována nezbytností následného schválení opatrovnickým soudem, když otázka převodu vlastnického práva k nemovitostem (zde v hodnotě , částka, ) je nepochybně právním jednáním vyžadujícím schválení soudu; nelze tedy žalovanému přičítat k tíži, že se na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dobrovolně nedohodl. Rovněž není nepodstatné, že v řízení byl původní znalecký posudek – s ohledem na judikaturní požadavky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) - ještě aktualizován, neboť bylo třeba vyjasnit, zda se obecně známé snížení úrokových sazeb, k němuž došlo na počátku roku 2024, nepromítlo do ceny předmětných nemovitostí.12. Výroky V. a VI., o náhradě nákladů řízení státu, jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady na znalečném a stát má podle výsledku řízená nárok na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. S ohledem na výsledek řízení, kdy nelze ani na jedné straně hovořit o procesním úspěchu, jak bylo vyloženo výše, má stát nárok na úhradu poloviny nákladů po každém z účastníků. Ani u jednoho z účastníků nelze mít přitom podmínky pro osvobození od soudních poplatků splněné, když oba účastníci jsou vlastníky nemovitého majetku v hodnotě několika milionů, oba jsou v řízení zastoupeni advokátem, což je činnost vykonávaná za finanční odměnu. Protože ke dni vydání rozhodnutí nebyla výše nákladů státu známa, bylo jejich určení ponecháno samostatnému usnesení. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.