5 C 121/2024-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 15.000 Kč a smluvního úroku ve výši 40% z jistiny v kapitalizované výši , částka, s příslušenstvím. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že s žalovaným prostředky na dálku (přes internet) uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný nejprve na internetových stránkách žalobkyně - www.rerum.cz, provedl registraci s tím, že jeho totožnost byla ověřena jednak fotokopií občanského průkazu, jednak prostřednictvím bankovního převodu , částka, z účtu. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného kontrolou měsíčního příjmu přes bankovní výpisy a lustrací ve veřejně dostupných databázích a došla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Na podkladě smlouvy o spotřebitelskému úvěru proto žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to dne , datum, převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že jej bude splácet měsíčně ve splátkách splatných nejpozději vždy do každého 10. dne v měsíci. Žalovaný se však opakovaně dostával se splácením úvěru do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně. Žalobkyni tak za období od 13. 9. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do 24. 1. 2024 vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 1.980 Kč. Uplatněný nárok tedy celkem 22.980 Kč (15.000,- + 6.000,- + 1.980,-). Jako příslušenství je uplatňován úrok z prodlení jdoucí od , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).10. Soud zjistil tento skutkový stav věci:Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalovaného byla ze strany žalobkyně ověřována jednak fotokopií občanského průkazu č. , tel. číslo, a řidičským průkazem č., Anonymizováno, , jednak prostřednictvím bankovního převodu , částka, z jeho účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl ve prospěch jeho účtu poukázán dne , datum, , k připsání částky pak došlo dne , datum, (výpis z účtu č. , č. účtu, za leden 2023). Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně přístupných evidencích (nebylo však žalobkyní nijak prokázáno) a také ze žalovaným předložených výpisů z jeho účtu za období říjen – prosinec 2022. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především žalobkyně žádným způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Přitom z bankovních výpisů za období od 8. 10. 2022 do 6. 1. 2023, které si žalobkyně od žalovaného sama vyžádala, zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný po příjmové stránce, kterou si nadstandardně vylepšoval dalšími spotřebitelskými úvěry, není vůbec zajištěn a nemá žádnou finanční rezervu. Žalovaný konkrétně v říjnu 2022 čerpal úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ); zápůjčku od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, . ve výši , částka, (dne , datum, ). V listopadu 2022 čerpal úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ); úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ); zápůjčku od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, . ve výši , částka, (dne , datum, ); od společnosti ZaploFinance s.r.o. ve výši , částka, (dne , datum, ); od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ). V prosinci 2022 dále čerpal úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ); zápůjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, (dne , datum, ). Rovněž nelze přehlédnout, že v měsíci říjnu 2022 provedl žalovaný přes společnost , Anonymizováno, ., Anonymizováno, během 2 dnů celkem , hodnota, plateb v souhrnné výši , částka, , aniž byl ze strany žalobkyně s touto skutečností konfrontován. Není jasné, zda se jednalo o sázky či jiné (např. povinné) platby. Tyto skutečnosti již samy o sobě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to vzhledem k výši existujících dluhů, způsobu investic a jeho nedostatečným měsíčním příjmům. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. V řízení pak bylo prokázáno, že částku 15.000 Kč žalovaný skutečně obdržel a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh cokoliv zaplatil. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění jistiny úvěru v rámci předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2024, a to ve lhůtě nejpozději do 3 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptoval žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 8