12 C 275/2025-21 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalované peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, , přičemž tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, s tím, že do prodlení se zaplacením částky , částka, se žalovaný dostal dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky v částce , částka, , která jí tyto vrátí do , datum, i s úroky ve výši , částka, , nebylo prokázáno. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou žalobkyně toto tvrzení prokazovala, soud zjistil, že tato listina neobsahuje podpis žalované (vlastnoruční či uznávaný elektronický). Pakliže žalovaná projev vůle obsažený v této listině měla učinit prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nelze z této listiny dovodit, že žalobkyně jakkoliv ověřila totožnost žalované, a že takto řádně ztotožněná žalovaná skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu smlouvu o úvěru podepsala. Žalobkyně v tomto směru důkazní břemeno neunesla, k jednání soudu se nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být při nařízeném jednání soudem poučena o potřebě označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a o následcích nesplnění povinnosti důkazní v podobě neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 3 o. s. ř.).4. Zprávou banky bylo prokázáno, že žalobkyně žalované v měsíci červnu 2024 peněžní prostředky v částce , částka, skutečně poskytla, a to bezhotovostním převodem na její běžný účet. Žalobkyně dále předžalobní výzvou prokázala, že nejpozději dne , datum, její zástupce sepsal výzvu k plnění ve lhůtě 3 dny od doručení a odeslal ji žalované prostřednictvím držitele poštovní licence dne , datum, (podací lístek). S ohledem na shora uvedená skutková zjištění soud další dokazování neprovátěl.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.7. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o svých základních žalobních tvrzeních, tedy o existenci dohody se žalovanou, jejímž obsahem by byl závazek úvěrujícího poskytnout žalované peněžní prostředky v částce , částka, a závazek žalovaného tyto vrátit v dohodnuté době a zaplatit za to úroky. Soud proto nárok žalobkyně nemohl posoudit dle ust. § 2395 o. z., ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadavek žalobkyně co do částky , částka, soud posoudil jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobkyně prokázala, že se žalované bez právního důvodu dostalo plnění v této výši. Soudu nebylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná jí tuto částku nevrátila, neboť opak v řízení nebyl ani tvrzen. Dluh žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši , částka, se pak stal splatným dnem , datum, , neboť tímto dnem uplynula lhůta, kterou dala žalobkyně žalované ve smyslu ust. § 1958 o. z., přičemž výzva k plnění, se dostala do sféry dispozice žalované dne , datum, ve smyslu ust. § 573 o.z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky , částka, a zároveň rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od , datum, , od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 12 % p. a. Ve zbytku požadovaného smluvního úroku a části úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch a zároveň v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovanou před podáním žaloby vyzvala k plnění, soud o náhradě nákladů rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a přiznal žalobkyni poměrnou část všech nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované, a to za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, tedy odměna za 3 úkony právní služby po , částka, (§ 14b bod 2), 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 14b odst. 5 písm. a), 21% DPH , částka, a za zaplacený soudní poplatek , částka, , což činí celkem , částka, , z toho 53,85 % nákladů činí , částka, .12. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.