7 C 355/2025-33 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů se žalovaným dne , datum, sjednala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jehož výše činila , částka, . Z této částky bylo žalovanému vyplaceno , částka, a částka , částka, byla vyplacena zprostředkovateli sjednaného spotřebitelského úvěru. Poskytnuté plnění po navýšení o sjednané úročení celkem v částce , částka, se žalovaný zavázal splatit formou 40měsíčních splátek po , částka, . Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru v oznámení z , datum, . Žalovaný dluží na jistině částku , částka, , dlužný úrok v částce , částka, , smluvní pokutu za každou nesplacenou splátku (3 x , částka, ) a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celého neuhrazeného zůstatku v částce , částka, ( z částky , částka, za období 26.5.-, datum, ).2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K tomuto jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. K žalobě se nijak nevyjádřil. Soud ve věci jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovanou , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout plnění ve výši , částka, . Z uvedeného plnění připadla částka , částka, na úhradu provize pro zprostředkovatele kontraktu, zatímco zbytek měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, označený žalovaným. Žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve 40měsíčních splátkách po , částka, , počínaje dnem , datum, . Žalovaný měl smlouvu podepsat verifikační platbou , částka, , což bylo doloženo potvrzením o provedené transakci dne , datum, . V tentýž den byly poukázány i na účet žalovaného č. , č. účtu, prostředky ve výši , částka, .4. Žalobkyně doložila dále tzv. čestné prohlášení spotřebitel o příjmech a výdajích, ve kterém žalovaný označil výdaje na bydlení v částce , částka, , splátky úvěrů , částka, , ke své osobě uvedl, že je svobodný a údaj o dětech nevyplnil, nežije s nikým ve společné domácnosti. Jeho příjmy měly dosahovat , částka, . K tomuto byly připojeny výplatní lístky z dubna a května 2023, dle kterých byly žalovanému vyplaceny částky , částka, a , částka, čistého zaměstnavatele označeného , jméno FO, n/L. Dále negativní výpis z centrální evidence exekucí z , datum, , shodně insolvenčního rejstříku, žádné záznamy systému REPI. Podle nájemní smlouvy z , datum, měl žalovaný hradit nájem za byt na adrese , adresa, ve výši 12 tis. Kč a zálohy , částka, .5. Žalobkyně k výzvě soudu k doplnění procesu úvěruschopnosti uváděla, že spolu se započtením existenčního minima na jednotlivce ke dni uzavření smlouvy v částce , částka, byl žalovaný dle jejího posouzení schopen splátky hradit i spolu s úvěry se splátkou , částka, u , právnická osoba, . a , částka, u , právnická osoba, , tato zjištění však co se týče dosavadních závazků nijak nedoložila, jednání se neúčastnila, proto soud neměl možnost ani žalobkyni k doplnění vyzvat dle § 118a o.s.ř.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne , datum, .7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení, poplatků a smluvních pokut ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci její podnikatelské činnosti. Takto měla poskytnout žalovanému fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s ustálenými judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.14. Citované ustanovení § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka