3 C 63/2026-66 – Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, spolu s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním a neplnil, ač byla upomínán. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byla před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.3. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně příloh soud zjistil, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu na úřadě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN ve výši 76,18 %. Žalovaný měl úvěr hradit ve splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Z příloh má plynout, že žalobkyně se měla zabývat úvěruschopností žalovaného, kdy žalovaný měl mít příjem ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, a další finanční závazky ve výši , částka, . Není však zřejmé, z čeho žalobkyně tyto závěry dovodila.5. Z potvrzení o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , hodnota, / , Anonymizováno, částku v souhrnné výši , částka, .6. Z žádosti o čerpání soud zjistil, že žalovaný měl požádat žalobkyni o čerpání částky ve výši , částka, . Součástí tohoto je i splátkový kalendář se splátkami ve výši , částka, měsíčně.7. Z detailu pohybu soud zjistil, že shora uvedený účet měl vlastnit žalovaný.8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ze dne , datum, soud zjistil, že úvěr byl žalovanému zesplatněn a byl vyzván k zaplacení částky , částka, do , datum, . Dopis byl žalovanému odeslán dne , datum, .9. Z výpis z účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla disponovat výpisem z účtu žalovaného za období od , datum, – , datum, . Z výpisu je zřejmý příjem žalovaného, avšak jaké konkrétní výdaje, na co jdou zřejmé není.10. Z fotografií dokladů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně disponovala rodným listem, průkazkou zdravotní pojišťovny a občanským průkazem žalovaného.11. Z datového výstupu soud zjistil, že žalovaný neměl procházet žádným registrem. K tomuto soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že na majetek žalovaného bylo v období roku 2022 a 2023 nařízeny 4 exekuce, které byly ukončeny vymožením dlužných částek.12. Z bankovní historie soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.13. Další důkazy soud neprovedl, neboť je shledal jako nadbytečné.14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavřel, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné listiny prokazující opačný závěr. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a byl vyzván k plnění dopisem ze dne , datum, .15. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovanou.23. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. , Anonymizováno, , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“24. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) nálež