7 C 36/2026-39 – Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zaplacení částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne , datum, mu poskytl revolvingový úvěr s možností čerpání až do výše , částka, . Žalovaný čerpal toliko , částka, . Tuto částku se zavázal vrátit spolu s úrokem 19,48 % v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný tuto povinnost neplnil, předchůdkyně žalobkyně od smlouvy k , datum, odstoupila. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, a poplatku , částka, , smluvní pokutu , částka, , dlužné pojistné , částka, a úrok z úvěru k datu odstoupení , částka, . K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. K žalobě se také nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, se sídlem v , adresa, , byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, za účelem koupě nábytku prodejce , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 19,48 % v 11 splátkách po , částka, včetně pojistného. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy č. , hodnota, včetně smluvních podmínek a příloh, přičemž z těchto listin vyplývá, že žalovaný ke své osobě uvedl toliko bydliště, rodné číslo a informaci, že je svobodný.4. Mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z , datum, vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.5. Žalobkyně doložila k výzvě soudu tzv. zprávu o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, . z blíže neuvedeného dne, ve které tato společnost uvádí, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit vycházela z registru Solus, příjmů žalovaného , částka, měsíčně, dosavadních splátek úvěru , částka, a rozdílu příjmů a výdajů , částka, . K tomuto doložila toliko kopii občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, a doklad o platbě , částka, z , datum, . K výzvě soudu dané při jednání dne , datum, žalobkyně uvedla, že jinými podklady k procesu úvěruschopnosti a jejího ověření nedisponuje.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.).7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku, smluvní pokuty a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne , datum, , na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , právnická osoba, . dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.13. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.14. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalovanému. Z doložených důkazů není zřejmé, z jakých informací úvěrující vycházel, v samotné smlouvě žalovaný ke své osobě co se týká příjmů a výdajů ničeho neuvedl a žalobkyně tyto zdroje a způsob ověření ani po výzvě soudu neuvedla. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.15. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Tato úprava je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odstavec 1 spotřebitelského zákona. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran či rozhodnutí soudu ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.16. Soud proto s ohledem na výše uvedené vypořádal převzaté plnění žalovaným, který částku , částka, obdržel, dosud ničeho neuhradil, sám jiné úhrady netvrdil, ani neprokázal, bylo mu uloženo uhradit tuto částku bez dalších úroků, úroků z prodlení a poplatků, smluvní pokuty a pojistného dle výše citovaného rozhodnutí, které by