7 C 435/2025-42 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne , datum, nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené se žalovanou dne , datum, . Žalované poskytla částku úvěru , částka, , kterou měla splácet splátkami po , částka, týdně se souhrnným poplatkem , částka, . Dosud uhradila , částka, kterou započetla na náklady vymáhání.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Žalobkyně uplatnila žalobu proti žalované jako občanovi , Anonymizováno, . Pravomoc zdejšího soudu k projednání žaloby je dána s ohledem na pobyt žalované v České republice v souladu s článkem 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sb. m.s. ze dne , datum, . Použití hmotného práva vyplývá z ustanovení této dvoustranné mezinárodní smlouvy, konkrétně dle jejího článku 48 odst. 1 volbou práva v předmětné úvěrové smlouvě.4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované dle smlouvy č., hodnota, ze dne , datum, částku , částka, , kterou obdržela dle ujednání ve smlouvě při podpisu smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných týdenních splátkách po , částka, měsíčně spolu s úrokem , částka, , poplatkem za zpracování úvěru , částka, a za hotovostní inkaso , částka, (úroková sazba 70,89%), celkem , částka, . Smlouvu podepsala téhož dne.5. Dále byla žalobkyní doložena k posouzení úvěruschopnosti tzv. evidenční karta klienta, kde žalovaná uvedla mimo kontaktních údajů, že má 1 vyživovací povinnost, pracuje u , právnická osoba, s příjmem , částka, měsíčně, výdaje na bydlení uvedla , částka, a životní minimum , částka, . K tomuto byly doloženy 2 výplatnice a kopie dokladu o povolení pobytu. Jiné důkazy k ověření výše výdajů žalované z doložených listin nevyplývá., žalobkyně více nedoložila, a jednání se neúčastnila.6. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno (ze strany žalované ani tedy tvrzeno), že by žalovaná žalobkyni cokoliv nad tvrzenou částku , částka, uhradila.7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. , kterou soud plní pouze při jednání.8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.).9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o úvěru sjednané se žalovanou. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.15. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.16. V projednávané věci dle názoru soudu žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z informací převzatých od samotné žalované vyplývá toliko, že bylo vycházeno z informací, které sama žalovaná uvedla, byl ověřen toliko její příjem. Nikterak nebylo prověřeno, zda má žalovaná i jiné závazky, jaké má konkrétní výdaje, tvrzené výstupy z jednotlivých databází nikterak nedoložila. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.17. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Tato úprava je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odstavec 1 spotřebitelského zákona. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran či rozhodnutí soudu ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.18. Soud proto s ohledem na výše uvedené vypořádal převzaté plnění žalovanou, která částku , částka, obdržela v den uzavření smlouvy, dosud uhradila toliko , částka, , jiné úhrady netvrdila, ani neprokázala, bylo jí uloženo uhradit částku , částka, bez dalších úroků, úroků z prodlení a poplatků dle výše citovaného rozhodnutí, které byly zamítnuty-výrok II. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.19. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch a úspěch žalobkyně je poměrně shodný, rozhodl proto jako ve výroku III.