8 C 454/2025-113 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá po žalované zaplacení pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené se žalobkyní dne , datum, pod č. , hodnota, . Na základě smlouvy bylo žalované poskytnuto , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 64,32 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná na úvěr zaplatila , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, byl celý úvěr zesplatněn. Pohledávka sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , nákladů ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobkyně prověřila platební schopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů a lustrací v databázích SOLUS a NRKI.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru“ soud zjistil, že jejím obsahem je žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši , částka, za podmínek, že uhradí celkem , částka, ve 48 splátkách po , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,32 % ročně.4. Z listiny označené jako „Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že jejím obsahem je oznámení žalobkyně adresované žalované o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru.5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, zaslala žalobkyně částku , částka, na účet č. , Anonymizováno, .6. Z výpisu z účtu č. , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že příjem žalované činil důchod ve výši , částka, .7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila 29 splátek ve výši , částka, .8. Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek činil -, částka, a konečný zůstatek -, částka, . Příjmy činily , částka, a výdaje , částka, .9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmů ve výši , částka, , výdajů na osobu , částka, a výdajů na bydlení , částka, .10. Ze žádostí o úpravu splátkového kalendáře ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaná žádala o odklad splátky z důvodu finanční tísně.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Předmětné smlouvy soud posuzoval dle § 2395 o.z. jako smlouvy o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byla mezi účastníky smlouva řádně uzavřena vzhledem k užití prostředků komunikace na dálku. Soud uzavření smlouvy hodnotil s přihlédnutím k ustanovení § 562 o.z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Byť samotná smlouva neobsahuje podpis, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, vycházel soud v tomto směru z dalších okolností, kdy žalovaná prokazatelně žádala o odklad splátek. Lze tak předpokládat, že byla obeznámena s obsahem smlouvy a vyjádřila vůli se smlouvou řídit. Soud proto vycházel ze skutečnosti, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z.19. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet formálně, když ověřila pouze příjem žalované. Výdaje přitom nijak neověřovala. Žalovaná sice měla pravidelný příjem, ale jednalo se o důchod v poměrně malé výši. Její účet před poskytnutím úvěru vykazoval záporný zůstatek z důvodu čerpání kontokorentu. Za takové situace bylo nasnadě, aby žalobkyně vyvinula o to větší úsilí k ověření toho, zda další poskytnutý úvěr bude žalovaná schopna splácet. O to více za situace, kdy cena za poskytnuté prostředky (ve formě sjednaného úroku) byla ve výši, kterou lze považovat za odporující dobrým mravům. Z provedených důkazů však nevyplývá nic, co by naznačovalo detailnějšímu posuzování výdajů žalované.20. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná zaplatila celkem , částka, , veškeré bezdůvodné obohacení ze strany žalované tak bylo vráceno.22. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla v řízení úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly.