8 C 461/2025-33 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec. Žalovaný postupně načerpal celkem , částka, . Celkem zaplatil , částka, . Vzhledem k tomu že žalovaný úvěr řádně nesplácel, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, . Dlužná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet z informací získaných od žalovaného a ověřením jeho příjmu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.:, hodnota, “ soud zjistil, že tato je v místě pro podpis klienta opatřena číslem , hodnota, . Listina je datována ke dni , datum, . Jejím obsahem je ujednání o poskytnutí úvěrového rámce ve výši , částka, .4. Z fotografie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaná měla tento k dispozici.5. Z listiny označené jako „Karta klienta“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, má jedno dítě, jeho příjem činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, a měsíční výdaje činí , částka, .6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem , částka, a zaplatil 63 850 K.7. Z dalších důkazů soud nevycházel, neboť v prvé řadě zkoumal splnění povinnosti žalobkyně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy, k čemuž se ostatní provedené důkazy nevztahují.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného a ostatních členů domácnosti. Ze provedených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tyto příjmy jakkoli ověřovala.14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru a současně vzniká žalovanému povinnost k vrácení poskytnutých prostředků, v tomto případě částky , částka, . Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit pohledávku v obecné třídenní lhůtě, neboť v důsledku pasivity žalovaného soud nemá žádné informace o možnostech žalovaného tuto částku zaplatit. Ve zbytku žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 11,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,2 % při zohlednění kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni rozhodnutí ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, ). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .