12 C 163/2021-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalovaného jakožto žadatele o úvěr definitivní, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši [částka]. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy a původní věřitel úvěr žalovaného vyplatil ze svého firemního bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u bankovního ústavu [příjmení] [příjmení] (mBank), a to pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalovaného. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka]. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a původním věřitelem uzavřená úplatná smlouva o postoupení pohledávek na základě které došlo k postoupení již splatné pohledávky za žalovanou jako dlužníkem na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno na jeho adresu trvalého pobytu dopisem postupitele ze dne [datum]. Zároveň byl žalovaný upozorněn na poslední příležitost ke smírnému řešení věci před zahájením soudního řízení předžalobní výzvou ze dne [datum] Žalovaný tuto možnost nevyužil. Podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím databáze [příjmení] a tato vyplývá také z karty klienta, podle níž byl příjem žalovaného [částka] a výdaje ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž se [právnická osoba] (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) částku [částka] a žalovaný se zavázal ji vrátit do [datum] Částku [částka] poskytla [právnická osoba] žalovanému na jeho účet dne [datum]. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a žalovaný byl vyzván, aby dluh zaplatil. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum]. K úhradě dluhu byl žalovaný rovněž vyzván písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum]. Podle tzv. karty klienta měl žalovaný při sjednávání úvěru úvěrující společnosti uvést, že je OSVČ, jeho příjem činí [částka] měsíčně a jeho výdaje jsou [částka] měsíčně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně (předchůdce) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018). 13. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že společnost [právnická osoba] prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., avšak nepředložila, ba ani neoznačila žádné důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovali; za dostatečný nelze považovat záznam v „ kartě klienta“ o nijak nedoložených skutečnostech stran příjmu a výdajů úvěrované osoby. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani být poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením důkazního břemene k uvedeným skutečnostem, a soud tedy nemá za prokázané, že by společnost [právnická osoba] posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. 14. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozho