12 C 294/2021-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka] (skládající se z půjčené částky [částka] a souhrnného poplatku [částka]), podle které měl splácet týdně [částka], a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka [částka] se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek. Žalovaná částka [částka] se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503%) V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši [částka], vydělila týdenní splátkou [částka] a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky nastala již ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy tj. [datum] a datum prodlení ke dni [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila tvrzení o tom, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se účastníci nedostavili, když žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř.). 3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně se jako věřitel zavázala, že poskytne žalovanému jako klientovi na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] částku v celkové výši [částka]. Žalovaný převzal poskytnutou částku [částka] osobně, což stvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši [částka] a souhrnný poplatek ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 60-ti týdenních splátkách po [částka] (Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho celkový příjem je cca [částka] a výdaje činí [částka] (sestávají výdajů na bydlení ve výši [částka], a z jiných výdajů domácnosti ve výši [částka]). K žádosti předložil výplatní pásky [číslo] a [číslo] (Z evidenční karty klienta, kopie výplatní pásky). Podle žalobkyně žalovaný na dlužnou částku uhradil částku ve výši [částka], a to v prvním splátkovém týdnu [částka] a v patnáctém splátkovém týdnu [částka] (z výpisu plateb); žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazovala, že by uhradil na svůj dluh vyšší částku. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do sedmi dnů, kterou žalovaný do dnešního dne nehradil. Výzva byla odeslána [datum] (Z předžalobní upomínky, z podacího lístku). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018, viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18). 11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne [datum] doplnila, zda a jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a to tak, že pouze sdělila v jakých databázích žalovaného prověřovala, odkázala na evidenční kartu klienta a předložila dvě jeho výplatní pásky. Podle zákaznické karty žalovaný prohlásil, že je zaměstnán, jeho celkový příjem je cca [částka] a výdaje činí [částka] (sestávají výdajů na bydlení ve výši [částka], a z jiných výdajů životního minima ve výši [částka], u dalších výdajů např. na telefon, internet, rozhlas apod. neuvedl žádný údaj.). Lze sice akceptovat výši příjmu, která odpovídá předloženým výplatním páskám, ale nelze přehlédnout, že evidenční karta klienta nebyla řádně vyplněná, když chybí údaje o vyživovacích povinnostech, počtu členů v domácnosti, nebo dalších výdajích na telefon, i když do evidenční karty žalovaný uvedl své mobilní telefonní číslo. Žalobkyně také nepředložila žádný doklad o tom, že by alespoň tvrzené výdaje (nájem) jakkoliv zkoumala (nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.). Za dané situace nelze než uzavřít, že informace k posouzení úvěruschopnosti sdělené žalovaným nelze ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. považovat za spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a že žalobkyně tedy nezkoumala dostatečně poměry žalovaného a to, zda žalovaný bude schopen předmětný dluh splácet. Navíc žalobkyně pouze konstatovala, ale nijak nedoložila, že zkoumala poměry žalovaného z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst.1