14 C 284/2015-100 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Dne [datum] byl v předmětné věci vydán rozsudek č. j. 14C 284/2015-59, kterým bylo žalobě vyhověno. Dříve, než rozsudek č. j. 14C 284/2015-59 ze dne 16. 2. 2016, nabyl právní moci, bylo zjištěno, že u Krajského soudu v Ostravě bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného a dne [datum] bylo vydáno usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] o úpadku žalovaného. Z tohoto důvodu bylo řízení ze zákona přerušeno. Dne [datum] Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se dále vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Poté, co bylo insolvenční řízení žalovaného skončeno, odpadla překážka, pro kterou bylo ze zákona přerušeno. Proto soud rozhodl o pokračování v řízení, a to usnesením č. j. 14C 284/2015-96 ze dne 1. 11. 2021. Podáním, doručeným soudu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný splnil oddlužení a byl osvobozen od placení zbytku pohledávek. Žalobkyně žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tento svůj návrh na přiznání nákladů odůvodnila s odkazem na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3028/17 ze dne [datum], dle kterého nárok na náhradu nákladů soudního řízení vzniká teprve pravomocným rozhodnutím o něm, které tak má konstitutivní povahu (v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze do insolvenčního řízení přihlásit pohledávky, které teprve v budoucnu vzniknou, a to ani jako pohledávky vázané na smluvní či odkládací podmínky) a na tyto pohledávky se tak nemůže ani vztahovat osvobození od dluhů v rámci oddlužení. Proto tedy žalobkyně požaduje přiznání náhrady nákladů řízení. Zpětvzetí žaloby bylo soudu doručeno před tím, než rozsudek nabyl právní moci. Žalovaný se na výzvu soudu ke zpětvzetí žaloby ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se tedy za to, že se zpětvzetím ve smyslu ustanovení §101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasil. Z důvodu zpětvzetí žaloby soud řízení dle ustanovení § 96 občanského soudního řádu zastavil a zároveň rozhodl o zrušení rozsudku. Podle ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V předmětné věci má soud za to, že z hlediska procesního posouzení věci žalovaný nezavinil, že řízení muselo být zastaveno. Žalovaný využil svou zákonnou možnost a po splnění oddlužení požádal insolvenční soud o osvobození od placení zbytku pohledávek. Krajský soud v Ostravě jeho žádosti vyhověl a v důsledku tohoto rozhodnutí byla žalobkyně nucena vzít žalobu zpět. Podle ustálené judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 62/2014 ze dne 31. 3. 2015 a rovněž usnesení Ústavního soudu ČR I. ÚS 2730/18 ze dne [datum]) se ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, se přiznané osvobození (od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny) vztahuje i na příslušenství pohledávky, která byla přihlášena do insolvenčního řízení. Je přitom lhostejné, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení, vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu.“ Podle ustanovení § 513 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle ustanovení § 510 odst. 2 občanského zákoníku má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. Náklady řízení jsou součástí nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy tvoří její příslušenství. Podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku příslušenství sdílí osud věci hlavní. Byl-li žalovaný citovaným pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, včetně pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, vztahuje se toto osvobození i na příslušenství těchto pohledávek, kterým jsou náklady řízení. Uplatnění požadavku žalobkyně na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, u něhož bylo konstatováno splnění podmínek oddlužení a bylo mu přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek včetně jejich příslušenství, není tedy po právu. Tento požadavek je v rozporu se smyslem oddlužení, kterým je dosažení stavu, aby dlužník po jeho skončení mohl začít s „ čistým stolem“ a nebyl zatížen závazky z minulosti. Z toho důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (dle § 146 odst. 1 písmeno b) občanského soudního řádu).