18 C 363/2020-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného jízdného v hromadné dopravě, kdy se žalovaná při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. Proto naplnila podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala zaplacení jízdného spolu s přirážkou. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná cestovala v tvrzené době dne [datum] na tramvajové lince [číslo] dne [datum] na autobusové lince [číslo] neprokázala se kontrolorovi platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Totožnost žalované byla ověřena dle [číslo obč. průkazu] (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Jízdné ani přirážku žalovaná i přes výzvu k plnění neuhradila. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách v platném znění, ze kterého vyplývá, že žalovaná se jako cestující na výzvu pověřené osoby dopravce neprokázala platným jízdním dokladem, a je tak povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši [částka]. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinna podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 platit žalobkyni úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná svou povinnost cestujícího nesplnila, byla kontrolována, neprokázala se platným jízdním dokladem, přičemž pracovník žalobkyně postupoval v souladu s předpisy. Zjistil potřebné skutečnosti a v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná, byť dodatečně, uhradila přirážky a jízdné. Proto jí soud tuto povinnost uložil ve výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].