24 C 327/2019-81 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 11. 2019 se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 420 000 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že manželství účastníků, uzavřené dne 10. 7. 2009 před [stát. instituce], bylo dne 14. 1. 2019 pravomocně rozvedeno. Ohledně zaniklého společného jmění manželů (dále též„ SJM“ nebo„ společné jmění“) účastníci uzavřeli Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, ve které si vypořádali majetek a závazky spadající do zaniklého společného jmění. Protože rozvod manželství byl pro žalobce z důvodů spočívajících na straně žalované psychicky náročnou záležitostí, kdy přistoupil na jakoukoliv dohodu s žalovanou za účelem rychlého rozvodu, nebyly před rozvodem manželství účastníků dořešeny veškeré otázky ohledně vzájemných závazků a pohledávek z dalších právních titulů, vyjma z titulu zaniklého společného jmění. Před uzavřením manželství s žalovanou nabyl žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004 rodinný dům [adresa] v obci [obec] spolu s dalšími pozemky. Žalovaná před uzavřením manželství měla závazek u [právnická osoba] z titulu Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [bankovní účet] ze dne 4. 9. 2007 ve výši 300 000 Kč a dále závazek u [právnická osoba] z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru reg. číslo: [číslo] ze dne 20. 6. 2008. Po uzavření manželství žalobce nemovité věci ve svém výlučném vlastnictví prodal na základě kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2011 za částku 2 200 000 Kč. Část peněžních prostředků získaných z prodeje výše uvedených nemovitostí žalobce následně poskytl žalované za účelem splacení jejích výše uvedených výlučných závazků, a to částku 420 000 Kč zaslanou na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne 12. 10. 2011. Ačkoliv žalovaná tvrdila žalobci, že tento účet nebyl její, žalobce byl přesvědčen o tom, že tento účet byl spojený se závazkem žalované u [právnická osoba] anebo byl veden přímo na její jméno. Vyplacení výlučných závazků žalované bylo navíc podmínkou toho, aby účastníci jako manželé získali společný hypoteční úvěr u společnosti [právnická osoba] na pořízení nemovitostí, jež byly následně vypořádány v Dohodě o vypořádání společného jmění manželů. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 9. 9. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000 Kč ve lhůtě do 30. 10. 2019, žalovaná však prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že nárok žalobce neuznává a s uvedeným účtem nedisponovala. Žalobci proto nezbylo, než se vydání bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po pravomocném rozvodu manželství domáhat po žalované soudní cestou. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2020 považovala uplatněný nárok žalobce za zcela neoprávněný, nesouhlasila s ním co do důvodu i výše a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná tvrdila, že bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] (dále též„ Účet“) v minulosti nevlastnila ani k němu neměla dispoziční oprávnění. Na dotaz u [právnická osoba] bylo žalované sděleno, že Účet nikdy nevlastnila, nemohlo jí však být sděleno, komu Účet patří. Žalovaná vlastnila u [právnická osoba] pouze jeden účet, a to účet č. [bankovní účet], tedy zcela jiný, než na který žalobce odeslal dne 12. 10. 2011 peněžní prostředky ve výši 420 000 Kč. Žalovaná potvrdila, že jí byl v minulosti poskytnut překlenovací úvěr č. [bankovní účet], ten byl však žalovanou splacen dne 7. 10. 2011, tedy před datem 12. 10. 2011. Žalobce tedy nemohl žalované poskytnout peněžní prostředky za účelem splacení jejího závazku v době, kdy její závazek byl již splacen a úvěr zrušen. Zůstává proto otázkou, komu žalobce částku 420 000 Kč poskytl, žalované to však nebylo. Žalovaná dále namítala, že v souladu s Dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 (dále též„ Dohoda“), uzavřenou s žalobcem, byly veškerá práva a nároky mezi účastníky vyřešeny, když podle článku 10. odst. [číslo] Dohody se každá smluvní strana Dohody vzdala jakýchkoliv případných práv a nároků založených jednáním druhé smluvní strany vůči ní před uzavřením Dohody. Po více než osmi měsících od uzavření dohody však žalobce začal tvrdit něco jiného a žalovanou vyzval k zaplacení částky 420 000 Kč. Žalovaná považovala toto jednání žalobce nejen za nepoctivé v rozporu s Dohodou, ale i v rozporu s dobrými mravy. Za účelové pak považovala tvrzení žalobce, že vinou žalované byly pro něho rozvod psychicky náročný a za účelem rychlého rozvodu podepsal jakoukoliv dohodu. V článku 10. odst. [číslo] Dohody bylo uvedeno, že„ každá [příjmení] prohlašuje, že při jednání o uzavření Dohody jí byly sděleny všechny skutkové a právní okolnosti tak, aby se tato [příjmení] mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou dohodu a aby jí byl zřejmý zájem druhé Strany Dohodu uzavřít. Žalobce byl navíc v rámci rozvodového řízení zastoupen advokátem a to i při uzavírání dohody, takže byl s obsahem Dohody velmi dobře seznámen. 3. Žalobce v dalším průběhu řízení v podání ze dne 18. 3. 2020 tvrdil, že pokud žalovaná splatila překlenovací úvěr č. [bankovní účet] dne 7. 10. 2011, tak tím potvrzuje žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť tento její výlučný závazek byl splacen z jeho výlučných prostředků získaných z prodeje nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 se týkala jen a pouze uspořádání majetkových práv mezi účastníky plynoucích jim z jejich společného jmění, k čemuž se váže uvedený bod. [číslo] Dohody. V podání ze dne 20. 4. 2020 žalobce nově tvrdil, že až po té, co bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [anonymizována čtyři slova] holding a.s., si uvědomil, že částku 420 000 Kč poslal jako zálohu na koupi společné nemovitosti a částku 443 000 Kč poskytl žalované v hotovosti na vyplacení jejích dluhů. Situace v roce 2011 byla taková, že žalovaná žádné své peněžní prostředky neměla, pouze závazky, a to u [právnická osoba] a [právnická osoba] Manželství účastníků bylo tehdy v pořádku, žalovaná byla na rodičovské dovolené s jejich roční dcerou, žalobce s žalovanou se rozhodli zakoupit si společně rodinný dům. Žalobce sám by však se svým příjmem na hypoteční úvěr na koupi jejich společné nemovitosti nedosáhl, a to především z důvodu, že pokud by žalovaná nebyla spoludlužníkem na hypotečním úvěru, počítala by se coby manželka jako další vyživovaná osoba navíc k dítěti. Žalovaná tedy musela přistoupit k hypotečnímu úvěru jako spoludlužník. Z toho důvodu poskytl žalobce peněžní prostředky žalované v hotovosti na vyplacení jejich výlučných závazků. Jelikož by ani tak na hypoteční úvěr spolu s žalovanou nedosáhli, žalobce navíc vložil zbytek svých výlučných prostředků do koupě společné nemovitosti, aby se snížila na minimum částka, kterou společně s žalovanou museli čerpat na pořízení nemovitosti z hypotečního úvěru. V podání ze dne 13. 7. 2020 žalobce tvrdil, že je velmi zaražen z informace od [právnická osoba] o tom, že hypoteční úvěr žalované [číslo] ze dne 20. 6. 2008 byl zcela doplacen dne 8. 6. 2018 ve výši 828 368,16 Kč, neboť v roce 2011, když si pořizovali společně s žalovanou nemovité věci a jako spoludlužníci žádali o poskytnutí hypotečního úvěru u [právnická osoba], by byl takto vysoký výlučný hypoteční úvěr žalované dozajista překážkou poskytnutí dalšího hypotečního úvěru jinou bankou, a to z důvodu bonity žalované (schopnosti splácet hypoteční úvěr s ohledem na míru celkového zadlužení) a tudíž i žalobce. Z toho důvodu žalobce poskytl žalované peněžní prostředky, aby si vyplatila své výlučné stávající úvěry. V podání ze dne 2. 9. 2020 žalobce připustil, že se spletl a poukazoval na to, že překlenovací úvěr u [právnická osoba] [bankovní účet] žalovaná doplatila dne 7. 10. 2011, tedy den poté, co žalobce provedl výběr hotovosti ze svého účtu ve výši 443 000 Kč a poskytl tuto hotovost žalované ke splacení jejich výlučných závazků. Žalobce se však domníval, že žalovaná uhradila z jeho peněžních prostředků více svých závazků, neboť žalobce žalovanou s peněžními prostředky vybranými v hotovosti dne 6. 10. 2011 dne 7. 10. 2011 na pobočku [obec] spořitelny vezl a čekal na ni a žalovaná se poté z pobočky [obec] spořitelny vrátila již bez těchto peněžních prostředků. 4. Žalovaná v dalším průběhu řízení v podání ze dne 9. 3. 2021 nesouhlasila se spekulativními a ničím nepodloženými domněnkami žalobce ohledně jejích finančních možností. Žalovaná upozornila žalobce před podáním žaloby, že Účet nevlastní a neměla k němu dispoziční oprávnění. Žalobce mohl zjistit vlastníka Účtu z kupní smlouvy, na základě které účastníci v roce 2011 kupovali rodinný dům do společného jmění manželů, který byl vypořádán dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018. Na pravdě se nezakládalo ani tvrzení žalobce o tom, že z jeho výlučných prostředků, které měl poskytnout žalované, byl uhrazen hypoteční úvěr