12 C 102/2022-34 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100 703,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7122,08 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,76 Kč od [datum] do [datum], úrokem 16,9 % ročně z částky 99 158,92 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 99 158,92 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 095,18 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 16,90 % p.a. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a dne [datum] úvěr žalovanému poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil úvěr dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 99 158,92 Kč smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 122,08 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 544,99 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 6,76 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 99 158,92 Kč od [datum] do zaplacení smluvní úrok ve výši 16,90 % p.a. z částky 99 158,92 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: společnost [právnická osoba] (jako [příjmení]) a žalovaný (jako Klient) uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru, kterou se [příjmení] zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 095,18 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků za pojištění (ze Smlouvy o úvěru). [příjmení] poskytla dne [datum] žalovanému částku 100 000 Kč (z výpisu z účtu). [příjmení] dopisem ze dne [datum] prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni [datum], a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 107 832,75 Kč do [datum] (z dopisu ze dne [datum]). Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 6 285,55 Kč, žalovaný v řízení ani netvrdil, že by jakoukoliv další část dluhu zaplatil (z platební historie). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]; dopis byl odeslán žalovanému dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, z poštovního podacího archu). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 124 795,25 Kč, a to do 7 dnů; výzva byla odeslána dne [datum] (z předžalobní výzvy k plnění, z podacího archu). 4. Žalobkyně k výzvě soudu v rámci zjišťování, zda [příjmení] zkoumala úvěruschopnost žalovaného, předložila potvrzení o výši příjmu, z něhož vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce žalovaného činil částku 11 710 Kč. Dle záznamů [příjmení] pak měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem je 11 710 Kč, čistý příjem domácnosti pak 40 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný je svobodný a žije u rodičů, má další splátky ve výši 2 624 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [příjmení] (poskytovatelem úvěru, věřitelem) a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 13. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve