12 C 105/2022-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 9 943 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 943 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 100 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 843 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. V důsledku prodlení žalované jí vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu činí 11 793 Kč (jistina + poplatek činí 9 943 Kč), účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované činí 2 000 Kč (písemné výzvy odeslány dne: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum] žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu o podrobnější tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: žalobkyně (jako věřitel) a žalovaná (jako klient) uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet částku 8 100 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit, a dále se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 843 Kč; jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Podle článku 2.3. Smlouvy v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle této Smlouvy se Klient zavazuje uhradit Věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly Věřiteli v souvislosti s prodlením Klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen„ Sazebník“). Kromě položek uvedených níže, může Věřitel požadovat i další účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením Klienta vzniknou; dle rozpisu položek byla za písemnou upomínku k úhradě smluvena částka 500 Kč (ze Smlouvy o zápůjčce). Žalobkyně dne [datum] poskytla žalované částku 8 100 Kč (z výpisu z účtu). Podle žalobkyně žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti poskytnutou částku nevrátila a na svůj dluh uhradila toliko 4 200 Kč; žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalobkyni zaplatila jinou (vyšší) částku. Žalobkyně žalovanou upomínala o plnění celkem pěti upomínkami, za které jí byly naúčtovány paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč (4 x 500 Kč) podle čl. 2 Smlouvy (z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], ze Smlouvy). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 9 822 Kč a nákladů za právní zastoupení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů; výzva byla odeslána dne [datum] (z předžalobní výzvy k plnění, z podacího archu). 4. Žalobkyně k výzvě soudu v rámci zjišťování, zda zkoumala úvěruschopnost žalované, doložila výpis z exekucí žalované, z něhož vyplývá, že žalovaná žádnou neměla, a také výpis z účtu žalované, z něhož vyplývá, že příjem žalované ze zaměstnání byl za měsíc únor 2020 ve výši 18 060 Kč, dále z výpisu vyplývá, že žalované byl vyplacen sirotčí důchod ve výši 8 475 Kč, a její pravidelné výdaje jsou nejméně ve výši 8 358 Kč (a jsou představovány 2x79 Kč za úrazové pojištění + životní pojištění ve výši 2 000 Kč, trvalým příkazem na částku 2 000 Kč, splátkou u [příjmení] [jméno] ve výši 3 200 Kč, splátkami ve výši 1 000 Kč), přičemž dále jsou z výpisu z účtu žalované zřejmé nákupy v potravinách, drogerii a platby za mobilní telefon ve výši cca 1 170 Kč. Žalovaná dle sdělení žalobkyně přitom měla uvést, že její měsíční výdaje činí 8 000 Kč, že je vdaná, má dvě děti a bydlí ve vlastním bydlení. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (poskytovatelem úvěru, věřitelem) a žalovanou dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 13. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledk