12 C 184/2022-24 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 9,45 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Žalovaný dne [datum] prostřednictvím Žádosti o klasický úvěr [číslo] (dále jen„ Žádost“) požádal [příjmení] o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo ze strany [příjmení] vyhověno a její akceptací došlo mezi [příjmení] a žalovaným k uzavření Smlouvy na základě, které se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 9,45 % p.a. v pravidelných 24. měsíčních splátkách ve výši [částka], a to dle Smlouvy, Rámcové smlouvy, Produktových podmínek a Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný vyjádřil svůj souhlas se Smlouvou pomocí elektronického podpisu. Na základě Všeobecných obchodních podmínek se smluvní strany dohodly, že za platný elektronický podpis je považován takový podpis učiněný pomocí Sign Padu, resp. jiného obdobného zařízení pro snímání vlastnoručního podpisu; nebo podpis zadáním a odesláním identifikačního a/nebo autorizačního údaje nebo jejich kombinací v zabezpečené internetové aplikaci pomocí SMS na určené číslo mobilního telefonu; nebo jiný typ elektronického podpisu podle právních předpisů. Žalobce má za to, že elektronický podpis je plně dostačujícím prostředkem umožňující identifikaci žalovaného, neboť k jeho připojení žalovaný využil údajů, které jsou výhradně známé pouze jemu. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Z tohoto důvodu využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] a úroky z prodlení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala k zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: [právnická osoba] [anonymizována tři slova] („ Banka“) se na základě Žádosti o klasický úvěr [číslo] ze dne [datum] vyhověla žalovanému („ Klientovi“) a její akceptací došlo mezi [příjmení] a žalovaným k uzavření Smlouvy na základě, které se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 9,45 % p.a. v pravidelných 24. měsíčních splátkách ve výši [částka] (ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru, z akceptačního dopisu). Žalovaný čerpal částku ve výši [částka] dne [datum] a zaplatil žalobkyni celkem [částka] (z výpisu z úvěru). Dopisem ze dne [datum] měla [příjmení] žalovanému oznámit, že vzhledem k jeho prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a úvěr se ke dni [datum] stává splatným v celém rozsahu. K dopisu nebyl předložen podací lístek, ani jiný doklad o jeho odeslání (z odstoupení od smlouvy ze dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]; oznámení neobsahovalo výzvu k plnění. (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši [částka] a to do 7 dnů; výzva byla odeslána dne [datum] (z předžalobní výzvy k plnění, z podacího archu). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [příjmení] (poskytovatelem úvěru, věřitelem) a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 13. V projednávané věci žalob