12 C 273/2022-22 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 71 427,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [číslo] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 427,35 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslání návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu - Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 71 427,35 Kč nejpozději splatných dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal této společnosti poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a byla sjednána úroková sazba ve výši 8,5% měsíčně. Dále byl mezi stranami smlouvy sjednán poplatek za čerpání úvěru, a to ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání ze svého bankovního účtu pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. (Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Žalovaný čerpal z úvěrového rámce v období od [datum] do [datum] celkem částku ve výši 148 833 Kč a zaplatil částku ve výši celkem 191 800 Kč [právnická osoba] žalovanému v uvedeném období účtovala také úroky, poplatky a náhradu účelně vynaložených nákladů a na základě tohoto účtování mu fakturou [variabilní symbol] splatnou dne [datum] vyúčtovala částku ve výši 71 710,61 Kč (z faktury – platební informace, z výpisu z úvěrového účtu, z listiny„ loan application“) Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] a dále byl předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů; listiny mu byly odeslány taktéž dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy, z podacího lístku). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost úvěrovaného (spotřebitele, dlužníka) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 11. V projednávané věci žalobkyně, pouze tvrdila, že žalovaný společnosti [právnická osoba] poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak to úvěrující společnosti ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že úvěrující společnost tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně ničeho nedoložila a neunesla tedy důkazní břemeno stran tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost jakkoliv podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posuzovala úv