12 C 293/2021-33 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka]. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše celkem ve výši [částka]. Zároveň se zavázal uhradit jej v 29 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo]. a [číslo]. Žalobkyně se proto rozhodla využít svého smluvního oprávnění a dne [datum] oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření Dohody do data podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. 2. Před zahájením řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši [částka], a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu usnesením zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení jistiny ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se účastníci nedostavili, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř.). 4. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázaný následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se jako věřitel zavázal, že poskytne žalovanému jako klientovi na základě smlouvy [číslo] uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], částku v celkové výši [částka]. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit do [datum] (Ze smlouvy ze dne [datum], z VOP). [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému částku ve výši [částka] dne 11., 15. a [datum] (z výpisu z účtu). Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, ačkoliv byl upomínán (z upomínek ze dne [datum] a ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl dopisem ze dne [datum], který byl odeslán [datum], vyzván k zaplacení dluhu ve výši [částka] (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, z poštovního podacího archu). V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně (právního předchůdce) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018). 12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že [právnická osoba] prověřovala bonitu žalovaného (nahlížela do příslušných registrů), na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., k uvedeným tvrzením však ani nepředložila, ba ani neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani být poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením důkazního břemene k uvedeným skutečnostem, a soud tedy nemá za prokázané, že by [právnická osoba] posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. 13. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu, neplatnou, a proto plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ. 14. [příjmení] soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. V daném případě žalovaný neuhradil ani část poskytnuté částky a bezdůvodným obohacením