12 C 86/2022-22 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 98 919,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 98 919,38 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem a novým věřitelem. Podle žalobkyně původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 98 919,38 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl poskytnut úvěr, který žalovaný čerpal ve výši 98 919, 38 Kč se splatností dne [datum]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 98 919,38 Kč nejpozději splatných dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný, následující skutkový stav: Mezi společností [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako klientem), byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku do výše úvěrového limitu až 80 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek z čerpání z bankovního účtu pravidlenými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 11% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z obou částek je vyšší, a to měsíčně v ten stejný den, ke kterému mu byly finanční prostředky poskytnuty na jeho účet. Podle čl. III.1. Smlouvy měl žalovaný peníze z úvěru čerpat na žádost prostřednictvím webové aplikace na internetových stránkách věřitele nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Podle čl. IV.1. Smlouvy Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 10,5% měsíčně. (Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). [příjmení] [příjmení] poskytla žalovanému na základě jeho žádosti ze dne [datum] částku 10 253 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]; skutečnost, že se jedná o účet žalovaného vyplývá ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] (z listiny nazvané„ loan application info“, ze zprávy [příjmení] [příjmení]). Fakturou [variabilní symbol], nazvanou„ platební informace“ byla žalovanému fakturována celková částka k úhradě ve výši 98 919,38 Kč, z čehož částka ve výši 68 828,13 Kč byla„ zůstatkem po poslední platbě“ a částka 29 341,25 Kč představuje„ úroky za období čerpání“ a částka 750 Kč„ náhradu účelně vynaložených nákladů“ (z faktury [variabilní symbol]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). [právnická osoba] oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum], že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 98 449,92 Kč do tří dnů od doručení; výzva ze dne [datum] byla odeslána žalovanému dne [datum] (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] (jako poskytovatelem úvěru) a žalovaným (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 12. V projednávané věci žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, že poskytovatel úvěru prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. K uvedeným (naprosto n