13 C 408/2021-46 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal vést pro žalovanou běžný účet. Žalovaná však přečerpala peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni [datum] byla dlužná částka převedena na úvěrový účet. K tomuto dni činila dlužná částka [částka]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud dospěl k závěru, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách, včetně dohody o dispozicích ke smlouvě. V bodě nazvaném Flexikredit byl sjednán povolený debet ve výši [částka]. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné produktové podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány a sazebník poplatků. Žalovaná však úvěrový limit překročila, a proto právní předchůdce žalobce převedl nepovolený debetní zůstatek z běžného účtu na účet úvěrový. Dluh však nebyl žalovanou řádně splácen v dohodnutých splátkách. Zůstatek dluhu ve výši 8 923,60 pak právní zástupce žalobce zesplatnil ke dni [datum]. Následně pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Pohledávka nebyla poté uhrazena ani částečně, přestože žalobce zaslal žalované písemnou výzvu. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.”) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 občanského zákoníku postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 o.z., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém účtu. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovanou účet, v němž se žalovaná dostala do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o.z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobce, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Jelikož žalovaná pohledávku neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobce, uložil ji soud tuto povinnost rozsudkem, a to spolu s úrokem z prodlení, jak to vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].