13 C 43/2022-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatky v celkové výši [částka] a poplatek [částka] za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila jen [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako úvěrovaná se společností [právnická osoba] jako úvěrujícím smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy obdržela od právního předchůdce žalobce [částka]. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem [částka] a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek [částka] v 80 týdenních splátkách po [částka]. Úvěrující pak pohledávku postoupil na žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve formě ve výši [částka], který ve lhůtě splatnosti nesplatila, neboť zaplatila pouhých [částka]. Tato částka byla použita na úhradu poplatku, který byl původně sjednán ve výši [částka]. Žalobce však již zbytek poplatku a zaplacení dalšího poplatku za hotovostní inkaso splátek nepožadoval a omezil se jen na požadavek zaplacení jistiny a úroku ve výši 20,74 % ročně. Jak částka [částka], tak požadovaný úrok jsou zcela přiměřené a nevybočují z běžného rámce. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) by byla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), což však není tento případ. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl, spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.