18 C 25/2022-10 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného jízdného v hromadné dopravě, kdy se žalovaný při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení jízdného spolu s přirážkou. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval v tvrzené době dne [datum] na tramvajové lince [číslo] dne [datum] na autobusové lince [číslo] neprokázal se kontrolorovi platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Totožnost žalovaného byla ověřena dle dokladu [číslo] [číslo] (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Jízdné ani přirážku žalovaný i přes výzvu k plnění neuhradil. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), jako smlouvu o přepravě osoby, kterou se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se jako cestující na výzvu pověřené osoby dopravce neprokázal platným jízdním dokladem, a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši [částka]. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 platit žalobkyni úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný svou povinnost cestujícího nesplnil, byl kontrolován, neprokázal se platným jízdním dokladem, přičemž pracovník žalobkyně postupoval v souladu s předpisy. Zjistil potřebné skutečnosti a v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť dodatečně, uhradil přirážky a jízdné. Proto mu soud tuto povinnost uložil ve výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a paušální náhrady za hotové výdaje žalobkyně ve výši [částka] za dva úkony po [částka] (podání žaloby a předžalobní výzva) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.