24 C 32/2022-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 10. 11. 2021, bylo zaplacení částky 4 424 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 2 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 592 Kč, smluvní pokuty ve výši 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19,57 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 424 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, z Úvěrové smlouvy ID klienta [číslo] uzavřené dne 24. 1. 2021 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. 2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2021 řádně posuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od žalované, tak i z jiných zdrojů ([příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR), když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované (porovnáním jejích pravidelných měsíčních příjmů ve výši 15 600 Kč a příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 19 000 Kč s běžnými měsíčními výdaji domácnosti na bydlení ve výši 9 500 Kč a se zohledněním životního minima žalované ve výši 3 410 Kč) vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce jako úvěrující na straně jedné a žalovaná jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne 24. 1. 2021 s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek žalobce [webová adresa], mobilního telefonu žalované [číslo] e-mailové adresy žalované [email]) smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které dne 25. 1. 2021 převedl na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], a žalovaná se zavázala do 30 dnů (tj. do 23. 2. 2021) poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky 0 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu [anonymizováno] splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za korunový odklad ve výši 297 Kč (korunový odklad 1 Kč představoval platbu pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru o 30 dnů od původního data splatnosti), a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobci pro případ nevrácení úvěru v den splatnosti (i) účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, (ii) smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a (iii) úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Vzhledem k tomu, že žalovaná kromě úhrady jistiny úvěru ve výši 1 Kč dne 24. 2. 2021 a zaplacení dvou korunových odkladů po 1 Kč ve dnech 29. 3. 2021 a 29. 4. 2021 nezaplatila žalobci do prodloužené doby splatnosti úvěru 29. 4. 2021 ničeho, byla povinna zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 2 999 Kč (3 000 Kč minus 1 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč (3 x 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč (3 x 49 Kč), poplatek za korunový odklad ve výši 592 Kč (2 x 297 Kč minus 2 Kč), smluvní pokutu ve výši 90 Kč (3 % z 3 000 Kč) a ve dnech 6. 5. 2021 a 29. 7. 2021 účelně vynaložené náklady související s prodlením ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč), celkem tedy částku 4 424 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021, odeslanou dne 22. 9. 2021, žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 30 dnů ode dne jejího sepsání (tj. do 21. 10. 2021). Protože žalovaná prokazatelně nevrátila žalobci jistinu úvěru ve výši 2 999 Kč a nezaplatila žalobci ani poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 592 Kč, smluvní pokutu ve výši 90 Kč a účelně vynaložené náklady související s prodlením ve výši 200 Kč, soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 424 Kč a podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 také úroky z prodlení z částky 4 334 Kč za dobu od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 ve výši 19,17 Kč a za dobu od 10. 11. 2021 do zaplacení odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (tj. 0,5 % ročně), zvýšené o 8 procentních bodů, to vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). Soud však žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 0,40 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 11. 2021 do zaplacení z částky 90 Kč, představující smluvní pokutu, neboť pokud žalobce požadoval úroky z prodlení z nezaplacené smluvní pokuty, považoval soud takovéto právní jednání za zjevné zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku, nepožívající právní ochrany, protože jednak jakékoliv úroky ze smluvních sankcí znamenají faktické kumulování sankcí a jejich jediným skutečným účelem je nepřípustné navyšování zadlužení dlužníka, jednak smluvní pokuta kromě své zajišťovací funkce plní také funkci paušalizované náhrady škody a tutéž funkci plní i úroky z prodlení, přičemž nelze říci, že by nezaplacením smluvní pokuty žalobci vznikala jakákoliv škoda. 6. I když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, přiznal mu soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, neboť žalobce měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč a 3 režijních paušálech po 100 Kč (300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterém bylo předmětem řízení peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 1 489 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.