24 C 376/2021-15 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”). 2. Žalobou doručenou dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném původně zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 2 839 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 442,67 Kč. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 11. 2021, č.j. 24 C 376/2021-11 bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 814 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 178,37 Kč. 4. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení dlužných televizních poplatků za období od října 2019 do prosince 2020 ve výši 2 025 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 264,30 Kč. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se v lednu 2019 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za měsíce říjen 2019 až prosinec 2020. Žalobce dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný jako držitel televizního přijímače nezaplatil televizní poplatky za období od října 2019 do prosince 2020. 8. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 9. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku od 1. ledna 2010 činí 135 Kč. 10. Podle § 7 odst. 2 věty první zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 11. Soud shledal žalobu za podanou po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, neboť žalovaný jako vlastník, resp. držitel televizního přijímače byl povinen platit za uvedená období televizní poplatky, prokazatelně tak ale neučinil. Žalobce proto v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o rozhlasových a televizních poplatcích požaduje po žalovaném zaplacení televizních poplatků, jakož i úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti toho kterého jednotlivého televizního poplatku podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve (dále jen „o.z.”) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení. Zákonný úrok z prodlení je kapitalizován ke dni podání žaloby v částce 442,67 Kč. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobce předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 281,67 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 70 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 2 289,30 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 30 % předmětu řízení (žalobce podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. z procesního hlediska zavinil zastavení řízení co do částky 992, 37 Kč), takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 40 % (70 % minus 30 %). Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, z čehož 40 % představuje částku 400 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.