24 C 67/2022-60 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 584 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Jedná se o tzv.„ služby třetích stran“ nebo též„ služby obsahu“, které však nejsou službami elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“). Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1. 8. 2020 účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalovaná byla na základě této smlouvy v době poskytnutí služeb třetích stran, účastníkem mobilní telefonní stanice [číslo]. Žalovaná využívala jak služby elektronických komunikací, tak i služby, které službami elektronických komunikací nejsou. Žalobce vyúčtoval žalované dlužnou částku za služby třetích stran ([anonymizována dvě slova]) poskytnuté v období od 13. 8. 2020 do 12. 9. 2020 ve vyúčtování [číslo] znějící na částku ve výši 1 584 Kč, která se stala splatnou dne 27. 9. 2020. Dopisem ze dne 18. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. 5. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 1. 8. 2020 žalobce umožnil žalované využívat také služby třetích stran (tzv. služby obsahu), které však nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaná si z mobilní telefonní stanice [číslo] objednala v období od 13. 8. 2020 do 12. 9. 2020 služby třetích stran ([anonymizována dvě slova]) v celkové ceně 1 584 Kč, k jejímuž výběru byl žalobce oprávněn. Částku ve výši 1 584 Kč splatnou dne 27. 9. 2020 žalobce vyúčtoval ve vyúčtování [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], Ceník služeb a obchodní podmínky jednotlivých tarifů. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud žalobci dlužnou částku prokazatelně nezaplatila, soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 584 Kč a podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, to vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud shledal žalobu za podanou po právu a v celém rozsahu jí vyhověl. 7. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 200 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.