7 C 123/2021-30 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy, blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za újmu způsobenou protiprávním zásahem do jeho práva na ochranu důstojnosti, vážnosti a cti a eventuálně odvolání nepravdivých tvrzení ze dne [datum], blíže specifikovaných ve výroku II. tohoto rozhodnutí, jimž žalovaná protiprávně ohrozila osobnostní práva žalobce na ochranu vážnosti důstojnosti a cti žalobce. 2. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalovaná pronesla prostřednictvím svého zástupce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod spisovou značkou 14C 203/2020 nepravdivé výroky, v nichž žalobce shledává protiprávní zásah do svých přirozených práv, zejména práva na ochranu důstojnosti, vážnosti a cti podle § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Jednalo se o písemné výroky obsažené ve vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum]: 3. 1)„ Žalovaná se důvodně domnívá, že nesprávný účet byl uveden (a to žalobcem, jako autorem dopisu) zcela záměrně, aby mohlo být vyvoláno toto řízení. Žalovaná totiž neměla sebemenší důvod k tomu, aby příjem z nájemného nevyplatila.“ <i>2)„ Z kontextu všech skutečností je naprosto důvodné podezření žalované, že žalobce, který má klíče k domovní schránce (a který v domě, na rozdíl od [jméno] [příjmení], bydlí) oznámení České pošty a zásilky ze schránky vybral a úmyslně nepředal žalované, aby se o nich nedozvěděla, pohledávku žalobci nemohla zaplatit a žalobce tak mohl zahájit soudní řízení s úmyslem navýšit jej o náklady řízení.“</i> Uvedené výroky jsou nepravdivé, urážlivé, křivě obviňující, zavádějící a lživé. Jejich obsah snižuje důstojnost, vážnost a čest žalobce, kterou požívá. Žalobce se žalovanou popisovaného jednání nikdy nedopustil. Vznesená obvinění z účelového vedení soudního sporu či neoprávněného vybírání poštovní schránky SVJ důrazně odmítá. Žalobci tak vznikla jednoznačně a prokazatelně újma na přirozených právech, kterou požaduje po žalované odčinit ve formě písemné omluvy. Se spornými výroky se mohou seznámit všichni členové SVJ, čímž se jejich závažnost stejně jako potencialita vzniku citelné újmy žalobci výrazně zvyšuje, neboť žalobce může být výroky žalované potencionálně dehonestován před blízkými sousedy. Žalobce odmítá, že by v dopise ze dne [datum], který pro původní věřitele manželé [příjmení] sepsal, záměrně uvedl nesprávný bankovní účet číslo – [bankovní účet] pro provedení platby upomínaného dluhu, neboť nesprávné údaje k bankovnímu spojení mu byly prokazatelně sděleny ze strany postupitele pohledávky paní [příjmení] e-mailem, jehož kopie je založena ve spise sp. zn. 14 C 203/2020. Za hrubě urážející považuje také výrok, podle něhož měl v období měsíce dubna 2020 disponovat klíčem od poštovní schránky žalované a záměrně předsedkyni SVJ neinformovat o doručení poštovních zásilek do poštovní schránky SVJ v jejím sídle s úmyslem navýšit vzájemný spor mezi účastníky tohoto řízení o náklady řízení. Žalobce v dané době vůbec neměl do schránky přístup. V návaznosti na to žalobci náleží za zásah do přirozených práv člověka mimo jiné právo na přiměřené zadostiučinění ve formě písemné omluvy podle § 2956 o. z. Platí, že právnickou osobu zavazuje vůči třetí osobě (žalobci) protiprávní čin, kterého se dopustil při plnění úkolů její zástupce – advokát v soudním řízení, a to podle § 167 o. z. Žalovaná se dopustila protiprávního jednání (vznesení nepravdivých výroků), kterým zasáhla do přirozených práv žalobce (práva na ochranu důstojnosti, cti a vážnosti) a způsobila mu tím na těchto právech újmu, neboť v rámci soudního řízení byl žalobce prezentován jako člověk nečestný, nemorální a škodící SVJ. Mezi protiprávním jednáním žalované a způsobenou újmou je příčinná souvislost, čin žalované je nutnou podmínkou vzniklé újmy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 871/2018). Žalovaná jednala jednoznačně zaviněně, neboť minimálně měla vědět, že pokud vznese nepravdivá tvrzení na adresu žalobce, tak mu tím může způsobit újmu na přirozených právech. Žalovaná si v tomto ohledu počínala neopatrně, pravdivost svých potencionálně závažných tvrzení si předem neověřila. Zavinění za způsobenou újmu je v daném případě presumováno podle § 2911 o. z., neboť žalovaná porušila zákonnou povinnost nezasahovat do přirozených práv člověka. Žalobce vyzval žalovanou k omluvě dopisem ze dne [datum] a předložil jí také znění požadované omluvy v písemné formě. Žalovaná na jeho dopis nereagovala. 4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobu neuznává a považuje ji za absurdní. Uvedením citovaných domněnek v rámci procesní obrany k žalobě ve věci vedené u zdejšího soudu pod spisovou značkou 14 C 203/2020 nemohlo být zasaženo do přirozených práv žalobce. Nejednalo se o žádné kategorické závěry. Výroky byly zcela přiléhavé sledu událostí a širšímu kontextu věci. Uvedené domněnky žalované nebyly nikde zveřejňovány, žádná újma žalobci tak nemohla vzniknout. Zbylí členové SVJ a tedy sousedi žalobce (jde o miniaturní SVJ v domě o 6 bytových jednotkách) znají problematickou povahu a osobnost žalobce, v důsledku čehož nehrozí potencionalita výrazného zvýšení újmy a dehonestace před blízkými sousedy, pokud by se s předmětnými domněnkami seznámili. Žalobce se patrně nemůže smířit s tím, že nebyl úspěšný v řízení ve věci 14 C 338/2018 a nebyl ani plně úspěšný v řízení ve věci 14 C 203/2020. K žádnému soudnímu jednání přitom nikdy osobně nedorazil. Pokud nyní tvrdí, jak citelně bylo zasaženo do jeho osobnostních práv a vznikla mu újma, kterou chce odčinit písemnou omluvou, měl by své tvrzení o újmě prokázat a tedy i k soudu přijít. 5. Žalobce ve své replice ze dne [datum] uvedl, že pomluvy, které jsou obsaženy ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 2. 9. 2020 v řízení sp. zn. 14C 203/2020, zasahují do jeho osobnostních práv, neboť jsou nepravdivé a jedná se o jednoznačné a kategorické závěry o tom, že žalobce porušil listovní tajemství, čili byl žalovanou křivě obviněn ze spáchání trestného činu. Žalovaná přiznává nepravdivost svých urážlivých tvrzení a svou obranu staví pouze na tom, že nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Domnívá se přitom, že má právo v rámci své procesní obrany osočovat žalobce z nečestného a podlého jednání na úkor SVJ a svých sousedů. Inkriminovaný výrok žalované je potenciálně způsobilý dotknout se osobnosti člověka - snížit vážnost, důstojnost, dobré jméno, čest a pověst žalobce, a to zejména před jeho sousedy, pokud tito mohli z rozsudku soudu nabýt dojmu, že žalobce porušuje listovní tajemství a pokoutně vybírá ve vlastním zájmu poštovní schránku SVJ. Zásahem do absolutního osobnostního práva je i jednání, které nedosahuje intenzity trestného činu nebo přestupku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2115/2015). V případě ochrany osobnostních práv je rozhodující pouze účinek, jakým je závadné jednání objektivně způsobilé působit na třetí osoby (srov. obdobně Vážný [číslo] tr.). Není tudíž ani rozhodné, zda k ohrožení či porušení osobnosti skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takový účinek způsobit (srov. NS 30 Cdo 1941/2007). Lze dovodit, že by dotčení osobnosti vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťoval zpravidla každý člověk nacházející se na místě a v postavení žalobce (srov. NS 30 Cdo 1917/2018). Urážlivé výroky týkající se žalobce jednak jsou obsaženy v soudním spise v rámci vyjádření žalované ze dne [datum], dále veřejně zazněly při ústním jednání soudu a v odůvodnění rozsudku ve věci sp. zn. 14 C 203/2020. Tento rozsudek byl rovněž zveřejněn na vývěsce SVJ v bytovém domě, kde žalobce bydlí. S pomluvami mohla být či byla seznámena veřejnost, při ústním jednání soudu ve věci 14 C 203/2020 soudkyně, zapisovatelka a zástupce žalobce. 6. K jednání, nařízenému na den [datum], se dostavili pouze zástupci účastníků. Žalobce na podané žalobě trval, žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že ve svém sporném vyjádření žádné jednoznačné a kategorické závěry nevyslovoval, pouze v rámci procesní obrany v soudním řízení uvedl své důvodné podezření, tedy hodnotící soud a domněnku. Není pravdivé tvrzení, že předmětný rozsudek byl vyvěšen v domě, kde má sídlo SVJ. Statutární orgán SVJ rozsudek nikdy nikomu nepředal a také ho nikde nevyvěšoval. Žádný z členů SVJ tento rozsudek nečetl, ani nepotvrdil, že by ho viděl v domě vyvěšený. Pokud v domě vyvěšený byl, pak ho tam mohl vyvěsit pouze žalobce. V rozsudku ve věci 14 C 203/2020 sám soud uvádí, že se„ žalovaný domnívá, že žalobce, který má klíče od domovní schránky, zásilky ze schránky vybral a žalovanému nepředal, s cílem vyvolat soudní řízení a navýšit jeho náklady.“ Z toho je zřejmé, že i soud toto tvrzení považoval za domněnku, nikoliv za kategorické tvrzení. K domněnce o tom, že žalobce mohl mít zájem na tom, aby žalované nebyly doručeny listiny (předžalobní výzva z [datum] a oznámení o postoupení pohledávky z [datum]) vedly ž