12 C 268/2022-57 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému předložit žalobkyni do jednoho měsíce písemnou omluvu opatřenou originálem podpisu žalovaného, a to v tomto znění:„ Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně], že jsem porušil zákonný zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích, čímž jsem zasáhl do jejího práva na ochranu důstojnosti, cti a vážnosti a způsobil jí nemajetkovou újmu.“, a zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč jako peněžitou náhradu nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnila tím, žalobkyně je zaměstnankyní Střední školy [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], příspěvkové organizace, se sídlem [adresa] (dále jen„ škola“), na pozici pedagogického pracovníka. Žalobkyně je rovněž předsedkyní odborové organizace u výše uvedeného zaměstnavatele. I přes to, že žalobkyně vykonává svou práci řádně, dochází ze strany žalovaného, který je v současné době na pozici ředitele školy, k dlouhodobému poškozování osobnostních práv žalobkyně. V důsledku soustavných duševních útrap způsobených právem neaprobovaným chováním žalovaného vznikla žalobkyni nemajetková újma. Z důvodu tzv. bossingu, diskriminačního jednání na pracovišti a duševních útrap způsobených jednáním žalovaného je žalobkyně nucena nejen dlouhodobě podstupovat ambulantní psychoterapii, ale i užívat předepsaná psychofarmaka, a to z důvodu nespavosti, ataků paniky a vzniku depresivního syndromu. I přes to, že se žalobkyně snažila dlouhodobě velmi nepříjemnou situaci vyřešit smírnou cestou, dochází i nadále jednáním žalovaného opakovaně k neoprávněnému zasahování do důstojnosti, cti a vážnosti žalobkyně, přičemž žalobkyně se tímto úmyslným jednáním žalovaného cítí být poškozena na svých osobnostních právech. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný nedostál zákonnému zákazu diskriminace v pracovněprávních vztazích, neboť ze strany žalovaného dochází opakovaně k nevhodnému chování ve vztahu k žalobkyni. Na žalobkyni je soustavně vyvíjen neoprávněný tlak ze strany žalovaného. Žalobkyně je vystavována nevhodnému chování, kdy jsou znevažovány výsledky její práce, dochází k dehonestaci její osoby a pracovního postavení, a to nejen v rámci osobních setkání, ale i v rámci společných schůzí před ostatními pedagogickými pracovníky školy. Žalobkyni je i ze strany žalovaného neoprávněně zasahováno do jejího způsobu hodnocení žáků. Žalobkyni je dále přidělována práce, k níž není aprobována (a to ačkoli zaměstnavatel disponuje zaměstnanci, kteří k dané práci aprobováni jsou), a zároveň je žalobkyni„ uměle“ snižován pracovní úvazek na úkor zvýhodňování jiných zaměstnanců. Žalobkyně je přitom přesvědčena o svém právu domáhat se, aby bylo upuštěno od diskriminace její osoby a zároveň, aby jí byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Ačkoli zákoník práce i zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, ukládá zaměstnavatelům (a osobám vystupujícím jménem zaměstnavatele) povinnost jednat vůči zaměstnancům rovně a chránit je před diskriminací, ve vztahu k žalobkyni nejsou tato zákonná pravidla ze strany žalovaného dodržována, což má za následek vznik duševních útrap (nespavosti, záchvatů paniky a vznik depresivního syndromu) a tím spojené nemajetkové újmy. Žalobkyně má za to, že žalovaný se dopouští nerovného zacházení, když jsou jednotliví zaměstnanci (pedagogičtí pracovníci) za stejnou práci odměňováni rozdílně, aniž by k tomu byl dán spravedlivý důvod. Platí, že za stejnou práci (tj. práci stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce) přísluší všem zaměstnancům stejná odměna. Uvedená zásada zákazu diskriminace v odměňování však není ze strany žalovaného dodržována, neboť zatímco jednotlivým zaměstnancům jsou žalovaným přiznávány odměny až ve výši 25 000 Kč, žalovaná neobdržela odměnu žádnou, a to aniž by k tomu byl dán spravedlivý důvod a aniž by byl tento krok řádně odůvodněn. Žalobkyně si je vědoma, že zaměstnavatel může poskytnout zaměstnanci odměnu, která není nároková (zaměstnanci tedy nevzniká automaticky nárok na poskytnutí této odměny), nicméně vždy je třeba dbát zásady rovného zacházení, neboť ani odměny nad rámec platu nelze poskytovat dle libovůle. Byť je to tedy zaměstnavatel, kdo rozhoduje o udělení odměny, vždy platí, že při rozhodování o jejím (ne) udělení musí postupovat dle jasně daných, transparentních a nediskriminačních pravidel – tato povinnost však ze strany žalovaného dodržena nebyla, neboť rozhodnutí o nevyplacení odměn (zatímco jiné pedagogičtí pracovníci obdrželi za stejnou práci několikatisícové odměny) žalované nebylo ničím podloženo ani odůvodněno. Odměňování pedagogických pracovníků dle žalobkyně vychází z diskriminačních pohnutek, když žalobkyni žádné odměny přiznány nebyly, a to ačkoli vykonává stejně složitou, odpovědnou a namáhavou práci jako ostatní zaměstnanci školy. Žalobkyně je navíc dále opakovaně vystavována osobním výpadům. Jeden z těchto výpadů proběhl i v průběhu porady pedagogických pracovníků školy, a to konkrétně dne [datum], kdy došlo k veřejnému znevažování pracovních výstupů žalobkyně, což mělo za následek, že se žalobkyně cítila před ostatními pedagogickými pracovníky ponížena a dehonestována. V průběhu této porady byla práce žalobkyně označena za„ prasárnu“ a její projevy za„ socialistické žvásty“. Toto jednání nemůže žalobkyně než považovat za nedůstojné, nevhodné a urážející. Dále dne [datum] proběhla schůzka mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž obsahem byl pokyn žalovaného k vystěhování ze stávajícího kabinetu do kabinetu jiného. Kabinet, do něhož se měla žalobkyně na základě pokynu žalovaného přemístit, byl však na základě místního šetření oblastní inspektorky BOZP [anonymizováno] odborového svazu pracovníků školství Mgr. [jméno] [příjmení] 5 shledán za nevyhovující. Na tuto skutečnost žalobkyně žalovaného opakovaně upozorňovala, nicméně i přes tato upozornění byla žalobkyně nucena stávající kabinet opustit a přestěhovat se do kabinetu nevyhovujícího. Nucenou změnu kabinetu pak žalobkyně považuje jako odvetný prostředek proti opakujícím se rozporům mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyni byl uměle krácen pracovní úvazek na úkor zvýhodnění jiného pedagogického pracovníka (se stejnou aprobací), který tak měl„ nadúvazkové“ hodiny, zatímco žalobkyni byl tímto úvazek naopak uměle snižován, a to aniž by k tomu byl dán jediný rozumný a ospravedlnitelný důvod. Ivoblasti přerozdělování pracovních úvazků tak dochází k neospravedlnitelné diskriminaci žalobkyně. Tento postup má dopad nejen na vážnost žalobkyně v pracovním prostředí, ale i na její finanční sféru, neboť tímto umělým krácením pracovního úvazku a úmyslným znevýhodňováním žalobkyně oproti jinému pedagogickému pracovníkovi dochází k poměrnému snížení platu žalobkyně. Takovýto postup nelze než považovat za diskriminační, neboť se stejně aprobovanými pedagogickými pracovníky je zacházeno neoprávněně rozdílně. Žalobkyně dále spatřuje diskriminační jednání žalovaného v přidělování vyučování předmětů, k jejichž výuce není aprobovaná (zatímco jiní pedagogičtí pracovníci aprobovaní v tomto směru jsou). Žalobkyně disponuje aprobací pro následující předměty: biologie, ekonomické zemědělství a písemná a elektronická komunikace – pro poslední zmíněné navíc žalobkyně absolvovala jako jediná z pedagogických pracovníků školy školení. I přes výše uvedené však žalobkyně ve školních letech 2019 2020 učila neaprobovaně český jazyk a ekonomiku ve školních letech 2020 [číslo], zatímco předměty, pro něž má žalobkyně aprobaci, byly přiděleny jiným pedagogickým pracovníkům, a to navzdory nejvyšší kvalifikaci žalobkyně v daném oboru. Zatímco žalobkyni byl uměle krácen úvazek, jiní pedagogičtí pracovníci byli pověřeni vyučováním předmětů nad rámec svého běžného úvazku, přičemž se jednalo právě o předmět, ke kterému je žalobkyně nadána aprobací (písemná a elektronická komunikace). Žalobkyně se obrátila na žalovaného se žádostí, aby jí byla přidělena výuka předmětů, k nimž je aprobovaná. Na ústní schůzce konané [datum] bylo žalobkyni sděleno, že její týdenní úvazek bude tvořen 16 hodinami přímé pedagogické činnosti a dalšími 10 hodinami nepřímé pedagogické činnosti (dohromady týdně tedy 26 hodinami, ačkoliv žalobkyni má být přidělena práce v rozsahu 40 hodin týdně). Nepřímá pedagogická činnost přitom byla vyhrazena pro vytváření koncepce drobnochovu, pro úklid u zvířat a suplování. I přes opakované žádosti žalobkyně o změnu navrhovaného úvazku a jeho rozvržení nebylo jejím požadavkům vyhověno. Výše uvedené rozvržení pedagogické činnosti žalobkyně považuje za dehonestující, neboť s ohledem na svou kvalifikaci a vysokoškolské vzdělání nemá dle žalobkyně přidělení této práce (zejména tedy vytváření koncepce drobnochovu a zajišťování úklidu u zvířat) jiný důvod, než cíleně negativně působit na žalob