12 C 304/2022-34 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 939,78 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 437,01 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 475,68 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky a je podepsána stranami ověřeným elektronickým podpisem. Žalovaná se v části„ Splácení úvěru“ ve spojení s částí„ Parametry úvěru“ Smlouvy zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 11,75 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, když tyto nebyly z její strany hrazeny řádně a včas, žalobkyně v souladu s čl. 8 bodu 8.1 písm. a) Podmínek ve spojení s čl. 9 bod 9.1 písm. f) Podmínek úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dlužná částka k [datum] činí 15 852,47 Kč, a to v následujícím členění: jistina 11 789,78 Kč, poplatky 2 150 Kč, smluvní úrok 1 437,01 Kč a úrok z prodlení 475,68 Kč. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaná přes tuto výzvu svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla k datu podání žaloby uhrazena. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 690 Kč (z úvěrové smlouvy ze dne [datum], z interního účetního dokladu, z úvěrových podmínek). Žalovaná při sjednávání úvěru prohlásila, že výše jejího příjmu činí [částka], příjmy ostatních rodinných příslušníků činí [částka], je svobodná a vyživuje jedno dítě do [anonymizováno] let, má výdaje spojené s bydlením ve výši [částka], ostatní výdaje domácnosti ve výši [částka] a splácí další úvěry ve výši [částka]. Žalovaná neměla žádný záznam v registrech BRKI, NRKI, [příjmení] a nebylo vůči ní vedeno žádné exekuční či insolvenční řízení (ze žádosti o spotřebitelský úvěr, z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí- Osobní úvěr). Žalovaná dne [datum] čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč a uhradila celkem 27 761,25 Kč; žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z historického výpisu, z interního účetního dokladu). Žalovaná porušila podmínky smlouvy tím, že se dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, a žalobkyně následně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 7 773,49 Kč (výzva k okamžitému splacení dluhu). Dlužná částka k [datum] činila 15 852,47 Kč, a skládala se z jistiny ve výši 11 789,78 Kč, poplatku 2 150 Kč, smluvního úroku 1 437,01 Kč a úroku z prodlení 475,68 Kč (z historického výpisu). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] spisové značky [spisová značka]). 10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila listinu, ze které je zřejmé, že poměry žalované prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází a dále doložila pouze záznam, dle kterého měla žalovaná prohlásit, že její příjem činí [částka] měsíčně a příjem dalších členů domácnosti činí [částka], což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výplatní páskou, pracovní smlouvou, výpisy z účtu apod.). V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, pouze z úvěrové zprávy mohla žalobkyně zjistit, že žalovaná má další úvěr s měsíční splátkou [částka], výdaje na bydlení ve výši [částka] a ostatní měsíční výdaje ve zcela absurdní výši [částka], c