12 C 405/2022-26 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 880 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 880 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a částky ve výši 500 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná se prostřednictvím webové stránky [webová adresa] registrovala a požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 2 250 Kč. Registrací a odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná zároveň potvrdila, že souhlasí se Smlouvou všeobecnými podmínkami úvěru, a zároveň potvrdila, že údaje, které poskytla žalobkyni, jsou pravdivé a úplné. Na základě žádosti poskytla žalobkyni žalované úvěr ve výši 2 250 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 630 Kč, t.j. zaplatit celkovou částku ve výši 2 880 Kč, a to do 28 dní ode dne poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně a včas, žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. Žalobkyně je dále oprávněna požadovat po žalované smluvní pokutu ve formě paušální náhrady nákladů spojených s upomínáním ve výši 19,25 Kč za každou upomínku. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě prostřednictvím 2 upomínek zasílaných formou SMS-správ nebo emailem, a to dne [datum], [datum], tím pádem vznikla žalované povinnost uhradit za tyto upomínky částku 38,50 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila ničeho. Dluh se stal splatným dne [datum], čímž se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky ve výši 2 880 Kč. Žalovaná byla žalobkyní upomínána k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum], tím pádem vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni 19,25 Kč za zaslání upomínky. Žalobkyně si tedy nárokuje celkovou náhradu nákladů za zaslané 3 upomínky ve výši 57,75 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý kalendářní den prodlení od [datum] do [datum] ve výši 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 2 250 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 2 880 Kč, a to do 28 dní ode dne poskytnutí úvěru; částka měla být žalované poskytnuta bezhotovostně na její účet (ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 kalendářních dnů (z předžalobní upomínky ze dne [datum]). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalované jakoukoliv částku. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 11. V projednávané věci žalobkyně v podání ze dne [datum] soudu sdělila, že mu zasílá doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované, k čemuž doložila výpis z účtu žalované. Z výpisu z účtu žalované pak bylo zřejmé, že žalovaná má příjem ze sociálních dávek úřadu práce, který činil v měsíci květnu 2022 a v měsíci červnu 2022 částku 11 260 Kč. V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, pouze z výpis z účtu žalované mohla žalobkyně zjistit, že žalovaná má výdaje ve výši 7 000 Kč v měsíci 5/ 2022 a 5 500 Kč v měsíci 6/ 2022, přičemž se zjevně podle poznámek k transakcím jednalo o platbu nájemného (v měsíci červnu pouze o jeho část). V žádném z uvedených měsíců pak žalované nezůstávaly na účtu prakticky žádné finanční prostředky. Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s tvrzením žalované o výši jejího příjmu, aniž by tento byl jakkoliv doložen, a vůbec nijak se nezabýval (konkrétními) výdaji žalované, přičemž jen z doloženého výpisu z účtu muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna platit své závazky, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, na kterou byla