12 C 67/2023-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnil žalovanému čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce ve výši 43 600 Kč (tj. maximální možná částka, která smí být žalovanému jako klientovi vyplacena). Žalovaný pak dílčí úvěry průběžně čerpal. Konkrétně byla ze strany původního věřitele vyplacena celková částka ve výši 22 150 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 150 Kč. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a [právnická osoba] corp. s.r.o. uzavřená úplatná smlouva o postoupení pohledávek na základě které došlo k postoupení již splatné pohledávky za žalovaným jako dlužníkem na [právnická osoba] corp. s.r.o. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena dne [datum] na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno na jeho adresu trvalého pobytu dopisem postupitele ze dne [datum]. Zároveň byl žalovaný upozorněn na poslední příležitost ke smírnému řešení věci před zahájením soudního řízení předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný tuto možnost nevyužil. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že není schopna prokázat prověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele. 2. Žalobkyně podáním dne [datum]„ změnila“ žalobní petit tak, že požaduje zaplacení pouze částky 22 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 150 Kč od [datum] do zaplacení. Soud řízení posoudil její podání jako částečné zpětvzetí žaloby, a proto ve výše uvedeném rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) řízení zastavil, o čemž rozhodl samostatným usnesením. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se [právnická osoba] (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úvěrujícímu úrok a případné poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaný průběžně čerpal dílčí částky, a to takto: částku 4 600 Kč dne [datum], částku 500 Kč dne [datum], částku 4 900 Kč dne [datum], částku 500 Kč dne [datum], částku 3 500 Kč dne [datum], částku 3 000 Kč dne [datum], částku 3 350 Kč dne [datum], částku 500 Kč dne [datum] a částku 1 300 Kč dne [datum]; celkem tedy částku ve výši 22 150 Kč. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a žalovaný byl vyzván, aby dluh zaplatil. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum]. K úhradě dluhu byl žalovaný rovněž vyzván písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] (jako původním věřitelem) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující [příjmení] (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018). 12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost. 13. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdila, původní věřitel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nelze než uzavřít, že úvěrující neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. §1879 o.z