7 C 68/2023-68 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 264.557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176.874 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56.644 Kč od 13 8. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.039 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 140.106,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258.228,41 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81.354,41 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 258.228,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87.181,79 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30.537,79 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 87.181,79 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.973,75 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.934,75 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 49.973,75 Kč od [datum] do zaplacení. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.957,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavců II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku v této části a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když rozsudek v odůvodnění shledal, že žalobkyně nedostatečně prověřovala schopnost původního dlužníka úvěry splácet a proto dospěl k závěru o neplatnosti smluv. Žalobkyně nadále tvrdila, že schopnost úvěr splácet zkoumala řádně s péčí řádného hospodáře, což doložila důkazy, z nichž vyplývaly jak příjmy, tak výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěrů a důkazy, z nichž vyplývalo, že žalobkyně prověřovala bankovní registr dlužníků a hodnotila platební morálku dlužníka. Žalobkyně vycházela z poskytnutých údajů žalovaným, tedy z údajů o výši nájemného a ze skutečných výdajů, které byly žalobkyni poskytnuty v kombinaci s dosaženými informacemi, jak uvedla v doplnění žaloby a v kombinaci se statistickými údaji. Žalovaný měl dostatek příjmů k pokrytí splátek úvěrů a životních výdajů. V porovnání jeho příjmů a výdajů na splátky s přihlédnutím k životním výdajům měl žalovaný dostatečnou finanční rezervu. V posuzování schopnosti úvěr splácet provedla žalobkyně standardní bonifikaci s vyhodnocením úvěrového rizika, které spočívalo v provedení odhadu reálných možností žalovaného dostát svým závazkům, ze svých primárních zdrojů. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 249.816 Kč, úvěr byl poskytnut na sjednaný účel, a tím byla konsolidace úvěrů. Žalovaný se zavázal ve smlouvě hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 108 měsíčními splátkami po 3.543 Kč, počínaje měsícem listopadem 2019. Žalovaný úvěr platil od měsíce listopadu 2019 do března 2022, celkem zaplatil částku 72.942 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně přes výzvy žalobkyně úvěr dále nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. 6. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 46.793 Kč, použití finančních prostředků bylo na uvážení klienta. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 120 měsíčními splátkami po 730 Kč, počínaje měsícem prosincem 2019. Žalovaný úvěr platil od měsíce prosince 2019 do března 2022, celkem zaplatil žalobkyni částku 15.754 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně dále úvěr nesplácel, přes upomínky a výzvy žalobkyně, žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum]. 7. Odvolací soud převzal zjištění okresního soudu, že [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80.000 Kč, použití úvěru bylo na uvážení klienta. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními 120 splátkami po 1.201 Kč, počínaje měsícem leden 2020 Celkem zaplatil částku 23.356 Kč a vzhledem k tomu, že dále splátky nehradil, přes výzvy a upomínky žalobkyně, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. 8. Po právní stránce pak okresní soud správně smlouvy mezi účastníky posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. 9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelskému úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Soud I. stupně se pak správně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím předmětných úvěrů zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a dospěla ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála. 12. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy, zejména výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně vycházela z průměrných příjmů žalovaného ve výši 19.130 Kč v měsíci říjnu 2019, ve výši 19.370 Kč v měsíci listopadu 2019 a ve výši 23.210 Kč v prosinci 2019. Celkové životní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu na částku 13.498 Kč měsíčně, přičemž sám žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 0 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného však okresní soud správně zjistil, že jen náklady na bydlení žalovaného činily 13.100 Kč měsíčně, že žalovaný plnil výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně, přispíval na školné a kroužky dítěte. Splátky úvěrů u žalobkyně včetně splátky na pojištění úvěrů činily od října 2019 částku 3.897 Kč měsíčně, od listopadu 2019 došlo ke zvýšení splátkového zatížení žalovaného o částku 810 Kč měsíčně a od prosince 2019 došlo k dalšímu splátkovému zatížení žalovaného o částku 1.333 Kč. Celková splátka všech úvěrů činila od ledna 2020 částku 6.040 Kč měsíčně. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že průměrný příjem žalovaného nepostačoval na úhradu těchto plateb, když sama žalobkyně uvedla, že žalovaný splácel ještě další úvěr vůči jiné společnosti ve výši 1.772 Kč měsíčně. Ačkoliv tedy žalobkyně měla přístup k informacím o příjmech a skutečných výdajích žalovaného, z těchto nevycházela a vycházela ze statistických údajů, které však neodrážejí faktický stav příjmů a výdajů žalovaného. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud podotýká, že už ta skutečnost, že úvěr (dle úvěrové smlouvy z [datum]) sloužil k úhradě dluhů žalovaného, potvrzovalo to, že není solventní. Přesto žalobkyně poskytla žalovanému ještě další úvěry. 13. Správný je tedy závěr okresního soudu o neplatnosti předmětných úvěrových smluv dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy v tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu ČR a Soudního dvora EU. 14. Okresní soud tedy správně přiznal žalobkyni rozdíl mezi tím, co na úvěrech žalovanému poskytla a mezi tím, co fakticky žalobkyni uhradil, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. 2991 a násl. o. z., včetně ú