13 C 173/2024-50 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatky v celkové výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Zaplatila pouze , částka, . Dále dne , datum, došlo mezi stejnými subjekty k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy získala žalovaná částku , částka, a zavázala se zaplatit poplatky v celkové výši 20. , částka, . Dlužnou částku měla dle smlouvy uhradit v 78 týdenních splátkách po , částka, . Závazek žalovaná uhradila jen z části, když právnímu předchůdci žalobce zaplatila , částka, . Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny žalobci. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.Žalovaná se k věci nevyjádřila.Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne , datum, a poté dne , datum, platně uzavřela žalovaná v postavení spotřebitele jako úvěrovaná se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, v postavení podnikatele jako úvěrujícím dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě prvé smlouvy obdržela od úvěrujícího částku ve výši , částka, a na základě druhé smlouvy částku , částka, . V prvém případě se částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem , částka, a s poplatkem za fakultativní pojištění , částka, ve 24 měsíčních splátkách po , částka, a ve druhém případě s poplatkem 13 588, s poplatkem za fakultativní službu komfortní a flexibilní splácení a s poplatkem za fakultativní pojištění , částka, . Žalovaná zaplatila na prvou pohledávku , částka, a na druhou pohledávku , částka, . Úvěrující pak pohledávky, respektive jejich zbytky postoupil na žalobce a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávek, avšak bezvýsledně. Nicméně se rozhodl po žalované požadovat jen částku , částka, z prvé úvěrové smlouvy a částku 13 003,64 z druhé úvěrové smlouvy, a to s příslušenstvím, to je se zákonným úrokem z prodlení a se sjednaným úrokem.Podle § 2395 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníkaSoud po právní stránce posuzoval, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalované řádně splácet úvěr, a to, zda poplatky za úvěry jsou přiměřené. Schopnost žalované dostát svým závazkům ze smluv vyplývajících, byla zkoumána dostatečně, když byly vyhodnocovány ověřené informace o finančních poměrech žalované a bylo nahlíženo i do veřejných rejstříků. Žalovaná měla zaplatil dle prvé smlouvy na poplatcích celkem , částka, , což je skoro 100 % poskytnuté částky a dle druhé smlouvy celkem , částka, . Do celkové výše poplatků soud nezapočítával poplatky za fakultativní služby, které se o své vůli vybrala sama žalovaná. K otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měla žalovaná zaplatit bezmála 100 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako nepřiměřené. Přiměřených 30 % je u prvé úvěrové smlouvy , částka, . Takže žalovaná by měla zaplatit , částka, (, částka, jistiny + , částka, poplatku + , částka, za fakultativní služby). Zaplatila však jen , částka, , a tudíž dosud dluží , částka, . Žalobce však po žalované požaduje jen , částka, , což vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců, lze označit ještě za přiměřené. U druhé úvěrové smlouvy je 30 % , částka, . V tomto případě by tudíž žalovaná měla zaplatit , částka, (, částka, jistiny + , částka, poplatku + , částka, za fakultativní službu komfortní a flexibilní splácení + , částka, za fakultativní pojištění). Na tuto smlouvu zaplatila , částka, a , částka, stále dluží. I v tomto případě požaduje žalobce méně, a to , částka, . Požadovanou výši úroků (24,57 % a 23,43 %), je možno označit za nikoliv v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku). Nemravná je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl, spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .