24 C 240/2024-30 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, doručené soudu dne , datum, , ve znění podání ze dne , datum, , bylo zaplacení jistiny zápůjčky ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši , částka, (označených jako náklady spojené s uplatněním pohledávky), spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi žalobcem jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé.2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako zapůjčitel na straně jedné a žalovaný jako vydlužitel na straně druhé uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www., Anonymizováno, .cz) dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčitel přenechal žalovanému tím, že mu dne , datum, převedl na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní částku ve výši , částka, , zastupitelnou věc (peníze) k užití podle libosti, kterou se žalovaný zavázal zapůjčiteli vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, do , datum, (z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, ze dne , datum, o přijetí verifikační platby částky , částka, z účtu žalovaného č. , č. účtu, , ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , ze , právnická osoba, podmínek společnosti , Jméno žalobce, ., z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, o platbě částky , částka, ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, ze dne , datum, ). Žalovaný dosud žalobci peněžní částku , částka, prokazatelně nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce jako zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení poplatku ve výši , částka, , účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.13. Žalovaný dosud žalobci podle § 87 odst. 1 i. f. ZoSÚ prokazatelně nevrátil poskytnutou jistinu zápůjčky ve výši , částka, , kterou žalobce přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný podle této právní úpravy, speciální k ustanovení § 1970 o. z., nemůže být v prodlení od , datum, , a návrh žalobce na plnění (určení doby splatnosti) částky , částka, již ke dni , datum, (tedy zpětně) je v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 ZoSÚ, protože zjevně neodpovídá možnostem žalovaného jako spotřebitele a nepředstavuje v daném případě spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, , měl ve věci úspěch pouze z 54 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo , částka, ), a žalovaný měl ve věci úspěch ze 46 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 8 % (54 % minus 46 %). Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení, které mohlo být zahájeno perfektní žalobou, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměně advokátky za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 ve spojení s