22 C 272/2025-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele , právnická osoba, ., IČ , IČO, se žalobou doručenou dne 5. 8. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 271,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 271,70 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel dne 24. 10. 2023 s žalovaným prostřednictvím , Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč se splatností 13. 11. 2023. Žalovaná částka ve výši 12 271,70 Kč představuje jistinu ve výši 7 000 Kč a poplatek ve výši 5 271,70 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 3. 2025 uzavřenou mezi původním věřitelem , právnická osoba, ., a žalobcem došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Právní zástupce žalobce odeslal dne 15. 3. 2025 žalovanému předžalobní upomínku.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 8. 2025, č.j. 22 C 272/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce v podání ze dne 1. 10. 2025 zopakoval, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrací v CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Žalobce byl v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutým žalovaným. Žalobce již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. MONETA Money bank a.s. v přípisu ze dne 20. 8. 2025 sdělila na výzvu soudu, že na běžný účet č. , hodnota, evidovaný na jméno žalovaného byla dne 24. 10. 2023 připsána částka ve výši 7 000 Kč.7. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 24. 10. 2023 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce , právnická osoba, . , Anonymizováno, .cz podepsal elektronicky prostřednictvím kódu , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel úvěru (úvěrující), žalovaný byl označen jako klient. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 425,12 Kč jednorázově v jedné splátce do 13. 11. 2023 (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . poskytl žalovanému na účet číslo , hodnota, dne 24. 10. 2023 částku 7 000 Kč (ze sdělení MONETA Money bank a.s. ze dne 20. 8. 2025 a z potvrzení o platbě)). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 15. 3. 2025 (z Oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2025 (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby).8. Soud posoudil smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumá ní úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).21. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).22. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných d