22 C 328/2025-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že uzavřel s žalovaným prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce dne 9. 12. 2024 poskytl žalovanému úvěr 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 29. 12. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit vedle jistiny smluvní úrok v kapitalizované výši 2 000 Kč. Předmětem žaloby je tak nárok žalobce na nesplacenou jistinu v částce 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 12. 2024 a smluvní úrok ve výši 2 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 8. 2025 upomenul žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 10. 2025, č.j. 22 C 328/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoplnil ničeho.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Po provedeném dokazování z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:7. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, podepsané dne 9. 12. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalobce zavázal poskytnout z účtu č. , č. účtu, žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 10 000 Kč se smluvním úrokem v kapitalizované výši 2 000 Kč do 29. 12. 2024 (ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalobce poskytl žalovanému dne 9. 12. 2024 na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (z Potvrzení o platbě ze dne 9. 12. 2024, Potvrzení , právnická osoba, . ze dne 13. 10. 2025 na č. l. 10). Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky dopisem ze dne 28. 8. 2025 s tím, že byl povinen dlužnou částku uhradit do 3 dnů od jeho doručení (z Předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2025 včetně podacího archu).8. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřenou s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytl žalovanému celkem částku v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 10 000 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 000 kč do 29. 12. 2024. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Dopisem ze dne 28. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedeného posoudil soud věc podle citovaných ustanovení, tedy jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za situace, kdy je poskytnut úvěr osobě, u které poskytovatel neposoudil úvěruschopnost, lze uzavřít, že takový postup může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021) a úvěruschopnost žalované nebyla provedena řádně.18. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, protože odpadl právní důvod, žalobce má tedy toliko nárok vrácení bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Na jistinu je třeba uhradit částku 10 000 Kč, neboť právě o tu se žalovaný bezdůvodně obohatil, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 30. 12. 2024 v prodlení, když uplynula lhůta k zaplacení dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu. Ve zbytku tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení celkové částky 12 000 Kč s příslušenstvím, měl ve věci úspěch pouze ze 83 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 10 000 Kč, a žalovaný měl ve věci úspěch z 17 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 66 % (83 % minus 17 %). Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 452 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, z čehož 66 % představuje částku 1 618,30 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.