24 C 176/2025-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku, mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem - postupitelem) , právnická osoba, . jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé. Žalobce tvrdil, že žalovaná byla lustrována původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB (resp. , jméno FO, , NRKI a BRKI), když na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. K tomu nenavrhoval žádných dalších důkazů.2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako úvěrující na straně jedné a žalovaná jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne , datum, s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího www., Anonymizováno, .cz a telefonního čísla žalované , tel. číslo, a e-mailu žalované , e-mail, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, podle § 2395 o. z., na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalované tím, že jí dne , datum, ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, odeslal na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, , peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit úvěrujícímu se zápůjční úrokovou sazbou 12 % p. a. (ročně) a s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, ve 12 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných od , datum, do , datum, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , z potvrzení , právnická osoba, . o platbě ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že žalovaná do , datum, ani později úvěrujícímu žalobcem požadovanou částku ve výši , částka, s příslušenstvím prokazatelně nevrátila, úvěrující jako postupitel tuto pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobce jako postupníka. Společnost , právnická osoba, . o postoupení pohledávky vyrozuměla žalovanou dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , a zároveň žalobce dopisem ze dne , datum, vyzval žalovanou před podáním žaloby o úhradu dlužné částky do tří dnů (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, ).6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném od , datum, ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Společnost , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jako spotřebitele, neboť si od ní prokazatelně nevyžádal žádné relevantní podklady nezbytné pro porovnání jejích příjmů a výdajů v návaznosti na způsob plnění jejích dosavadních dluhů, když úvěruschopnost žalované nebyla v tomto případě prokázána ani žalobcem tvrzenými výpisy z externích databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB (resp. , jméno FO, , NRKI a BRKI). Soud proto dospěl k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne , datum, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.13. Žalovaná dosud žalobci podle § 87 odst. 1 i. f. ZoSÚ prokazatelně nevrátila poskytnutou jistinu úvěru ve výši , částka, , kterou úvěrující přenechal žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná podle této právní úp